Ruch (almanach 1873)/Ač čásť jen všehomíra

Ruch (almanach 1873)
Epigramy	Ač čásť jen všehomíra	A přírodou-li kráčívám

Údaje o textu
Titulek:	Ač čásť jen všehomíra
Autor:	Jaroslav Kozánek
Zdroj:	DÜRICH, Josef; KÁLAL, Josef; NEJEDLÝ, Julius. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník třetí. Praha : knihtiskárna A. Čapka v Jičíně, 1873. s. 134. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ač čásť jen všehomíra — vesmír celý
v svých prsou nosím sám a myslí svou
obsáhám jeho velkosť: světy
zas vždy nové tvořím v nezměněném lesku;
tisícem hvězdic, teprv zrozených,
a stejnou krásou skvělých posázím,
jak záhon květy, blankyt nebeský;
tu jeho tváři, nyní zasmušenou,
a čelo v děsné mraky zhalené
mu opět vyjasním, jak vesny dech
kdy ovane jej dechem svažitým.
A země se v mém oku nikdy tak
jak v mysli ohnivé mi nezelená,
a háje stinné, čilé ptactvo v nich
o něžné lásce šeptající;
a květy pestré, vlnky bublavé
i žhavých blesků ráz a hřmotný pád
má mysl mocným štětcem obrazí.
Vše patří mně a vše mi poddáno,
jen jedno schází v řadě služebné:
toť člověk já, jenž nitrem vlastním
nemohu vlásť — nestačí síly mé.