Ruce/*

Ruce Otokar Březina
Místa harmonie a smíření	*	Ženy

Údaje o textu
Titulek:	*
Autor:	Otokar Březina
Zdroj:	BŘEZINA, Otokar. Ruce. [Praha] : [nákl. vl.].
Licence:	PD old 70

Věčně znova, přemoženi, píseň písní počínáme,
sladkostí i hrůzou chví se tajuplných rukou hra;
lánem věků, ženci tvoji, cestu sobě prožínáme,
ale v obzor nekonečný zraje setby nádhera.

Na sta sluncí zapadalo v dálku klasů nedohlednou,
ale den a léto duší nad věky se nešeří,
a až naše píseň dozní, neznámí se bratří zvednou,
v struny naše utišené ruce jasné udeří.

Dokud srdce hřmíti budou, před slavnostmi zvonů znění,
na kroužící kouli země kolébat se tanec jar,
tisící rtů věčná žízeň marně píti zapomnění,
naděje se k duším blížit pohořími jitřních par,

a smrt dokud, mlčenlivá, půjde městy vířícími,
komnatami svatebními, v rána smyslů líbezná,
nad bojišti kosmickými, sluncí sady hýřícími,
všudypřítomná a moudrá, jemná, vítězná:

ruce v písni pozdvižené, rozteskněné, hledající,
jako květy růsti budou do nesmírna, v záři tvou;
pod klenbami nekonečna vojska duchů putující
v névý šik se utáboří, hvězdné stany rozepnou,

mocná slova harmonická zníti budou v hlahol světů,
předvoj na výpravě duchů v jasné sféry závratí,
a pak s křídly rozpjatými, zastavena ve svém letu,
v bouři času zavěšena, nepohnutě čekati.