Rozhodné kroky k naprostému sjednocení

Údaje o textu
Titulek:	Rozhodné kroky k naprostému sjednocení
Podtitulek:	President Hácha v rozhlasovém projevu
Autor:	Emil Hácha
Zdroj:	Národní listy, roč. 79, č. 76. str. 2 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	17. 03. 1939
Licence:	PD old 70

Projev Emila Háchy v Československém rozhlasu.

Čtk. — President republiky dr. Emil Hácha pronesl večer do rozhlasu tento projev:

Před 20 lety zajásala všecka česká srdce, naplněna jsou nadějí, že vstupujeme do šťastného údobí našich národních dějin, které nám přinášejí trvalou vládu našich věcí. Stál jsem opodál tehdejšího historického dění, ale moji radost z našeho netušeného úspěchu kalila týravá obava, zda jsou dány všechny vnější a vnitřní záruky trvalosti naší tehdejší výhry. Nyní po dvacetiletí vidím ke svému zármutku, že tehdejší mé obavy nebyly bezdůvodné. Ukázalo se, že to, co jsme pokládali za řešení, jež přetrvá věky, bylo jen nedlouhou episodou našich národních dějin. Chci ponechati budoucnosti, jíž časový odstup umožní spravedlivý soud, aby zkoumala, co, do jaké míry a komu z nás lze přičítati vinu na tom, co přinesl dnešek. Cítím však, že je naší povinnosti, abychom to přijímali s mužným klidem, ale také s vědomím vážného úkolu, učiniti vše, abychom to, co nám z našeho, snad příliš bohatého údělu zbylo, dochovali neztenčeně našim příštím generacím.

Pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se za souhlasu vlády v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat s vybranými pozornostmi a se všemi poctami, prokazovanými hlavám států. Po delším rozhovoru s říšským kancléřem a po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou Vůdce německého národa. Za tento projev důvěry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabezpečena svébytnost a svéprávný vývoj národního života.

Tento svůj slib říšský kancléř splnil dnes vydáním výnosu, datovaného na Hradě pražském o „protektorátu Čech a Moravy“, kterým se zaručuje našemu národu jeho vlastní národní bytí se všemi náležitostmi, potřebnými k uspořádání jeho vlastních věcí a k pěstování vlastního národního života. Oproti zahraničí přijímá Německá říše naše zastoupení a naši ochranu na základě společných zájmů. Vnitřní bezpečnost obstaráme si vlastními orgány. Hospodářský život náš bude organisován jednotně s hospodářským životem Říše. Již po rozhodnutí mnichovském prohlásili jsme, že jsme si vědomi svého společenství s Německem, jež je určeno naší zeměpisnou polohou i dějinami. V průběhu celého tisíciletí našeho národního života bylo soužití s Němci ať již v té či oné formě základním prvkem našeho hospodářského, politického i kulturního vývoje.

Německo stalo se úsilím Adolfa Hitlera jednotným a tím největším národem, který určuje osudy střední Evropy. Naším spojením s nim se obnovuje bývalý říšský svazek.

Byl jsem ujištěn důvěrou říšského kancléře. Jeho důvěra osvědčuje jeho přípověď, poskytnouti mi přispění, kdyby toho poměry našeho národního života vyžadovaly. Stejně jako se nechci prohřešiti na důvěře ústavních činitelů, kteří mne povolali k mému úřadu, nechci se prohřešiti na důvěře Vůdce německého národa. Tato důvěra ukládá mi však za povinnost, abych užil všech prostředků, v případě nutnosti i nejtvrdších, kdyby zájmy našeho národa byly ohrožovány. Mám pevnou naději, že náš národ i v novém státoprávním poměru může dospěti ke klidnému a úspěšnému životu a že může dosáhnouti velkého rozkvětu.

Nikdy v minulosti neměl náš lid tak vážnou dějinnou povinnost, aby byl naprosto svorný a jednotný. Rozhodl jsem se proto jako odpovědná hlava národa českého, že učiním co nejrychleji rozhodné kroky, které povedou k naprostému sjednocení všech vrstev národa, neboť jedině toto sjednoceni zabezpečí jeho blaho a štěstí. Jsa povinen o ně pečovati, jsem odhodlán nestrpěti žádné odstředivé snahy, žádné skupiny a frakce, které, nedbajíce zájmů nejvyšších, měly by touhu nad tyto zájmy povyšovati zájmy stran a osob. V těsném semknutí nás všech a v řádném plnění národních povinností bude nejlepší záruka naší zdárné budoucnosti. Volám vás proto všechny ke klidu a ke společné poctivé a tvořivé práci.

Nacistické okupace českých zemí v letech 1939–45 si vyžádala přes tři sta tisíc obětí. Pocity bezmoci vůči bezprecedentnímu násilí i tvrdá cenzura našly pochopitelně svůj obraz také v publikovaných textech a projevech. Řada novinářů, politiků a jiných veřejných představitelů té doby — z donucení, strachu, naivity, snahy o volbu menšího zla či z kariérismu — zveřejňovala texty a pronášela projevy, v nichž v souladu či v rozporu se svými názory omlouvala či dokonce vychvalovala válečné zločiny a jejich pachatele a prezentovala jimi nastolený režim jako záruku pro nerušený rozvoj českého národa. Články s opačným vyzněním vycházet nesměly. A ani opatrnost či podlézavost někdy neuchránily pisatele od perzekuce. Jediným smyslem zveřejnění tohoto a dalších podobných textů ve Wikizdrojích je, přiblížit současnému čtenáři, jaké argumenty používala nacistická propaganda vůči poraženému národu a jak se s nimi vyrovnávali oficiální tvůrci veřejného mínění. Wikizdroje obsahují desítky tisíc uměleckých, politických, náboženských, publicistických a jiných textů a uveřejnění žádného z nich — včetně tohoto — neznamená jakoukoli podporu názorů v něm uvedených. Rovněž upozorňujeme, že někteří autoři byli za svou slovní podporu nacistům po válce potrestáni podle Benešových dekretů a že podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka je v současnosti trestným činem.