Rohenice a její starobylý kostelík

Údaje o textu
Titulek:	Rohenice a její starobylý kostelík
Autor:	Josef Duška
Zdroj:	Světozor, roč. 25, č. 6. str. 70 Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	26. 12. 1890
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Rohenice

Česká vesnička Rohenice v okresu novoměstském, panství opočenského, k farnosti mezříčské přináležející a čítající nyní 364 duší, vesměs katolíků, rozložena jest na mírné vyvýšenině výběžku pomezních hor kladského pohoří, do žírného kraje vybíhajících.

Starobylost osady Rohenice, nebo jak ve starých listinách také se uvádí Rohinice i Rozhinice, vyznačují již nálezy v obvodu jejím v posledních časech učiněné (nástroje kamenné i bronzové a popelnice), zvláště však nález pražských grošů Vácslava II., z doby 1300 — 1305 pocházejících, které ukryty byly v malém starobylém hrnečku, jenž vykopán byl před několika roky v zahradě Jiřího Hladíka č. p. 3.

Dřevěná staveni zdejší z části ještě udržely svůj starý ráz. Nejpamětihodnější budovou jest však prastarý kostelík, nyní filiální, zvedající se na jižním návrší obce rohenické, jehož původní gotický sloh, bohužel přestavbou znešvařen, dodává tichounké vísce, vroubené hustým ovocným stromovím, milého vzezření.

Rohenice totiž neleží na hlavní silnici, kteráž odtud teprve půl hodiny cesty jižně z Josefova do Opočna vede. V pradávných však časech šla tudy stezka zemská, a to z jižních Čech přes Třebechovice k Novému Městu nynějšímu, k průsmykům zemským. V novější době postaráno o dobrou silnici okresní k Bohuslavicům i Slavětínu.

Neveliký chrám rohenický, z lámaného kamene stavěný, vypíná se uprostřed hřbitova, obehnaného zdí, bez věže, která stojí opodál o samotě. Chrám jest šindelem kryt.

Uvnitř zachovaly se jako původní památky XIV. věku kamenné veřeje dveří s obloukem kamenným u hlavního vchodu, a dvéře samé z velmi silné dubové fošny, opatřené dřevěným zámkem a závorou, a za oltářem v pravo výklenek gotický — bývalá schránka pro nejsvětější (dvířka jsou však utržena a chybí), dále příčná zeď do pravého úhlu uravírajici presbyterium, jak to nejstarší chrámy zdejšího okolí vykazují.

Presbyterium jest ve světlosti zdélí 21' a zšíří 15', loď čtyřhranná jest ve světlosti zdéli 28' a zšíři 24'. Bývalá sakristie stála druhdy na západní straně; r. 1769 však stržena, poněvadž byla velice nízká, a postavena nynější za hlavním oltářem; původní gotická okna byla zazděna a utvořena nynější nepěkná čtyřhranná, lomené oblouky však ještě ve zdi spatřiti lze. Strop jest dřevěný.

Zvláštní naši pozornost poutají některé památnosti přes zlobu času v chrámě tomto podnes zachované, hlavně dřevěný gotický oltář, tak zvaná archa, na poboční straně hlavního oltáře nyní postavený. Tento oltář stával bezpochyby původně na vyzděném stole nynějšího oltáře, odkudž však r. 1533 odstraněn, načež drahně let v koutě pod kruchtou odpočíval, až chvalitebnou péčí vld. nynějšího správce duchovního P. Jana Jelínka opět na důstojné místo postaven.

Skládá se ze dvou částí, a to z podstavce 6' dlouhého a 2' vysokého, uprostřed něhož nalézá se tabernakul. Po obou stranách tohoto spatřujeme anděly klečící: na hořením kraji podstavce jest dosti již setřený nápis gotický: Letha sina božiho MCCCXXXIII.

Hořejší část oltáře, čili vlastní archa skládá se z prostřední skříně na půl stopy prohloubené a ze dvou křídel; skříň má šířky 4' 6", a obě křídla po 2' 2", výška měří 6'.

Uvnitř skříně jest malá kaplička se dvěma řezanými a rozbořenými sloupy, na nichž tři gotické baldachýny spočívají — prostřední jest největší, snad schránka pro nejsvětější; dole v průčelí kapličky klejtovou barvou, nahnědlou a bílou, vymalován obnažený Kristus na dřevě, an drží pod proklaným bokem kalich, do něhož z boku krev teče. Po každé straně té kapličky stojí anděl ze dřeva polovypukle řezaný, v dalmatice, s vlasy nazad spletenými a do půl kola po staroslovansku sestřiženými, s křídlama na prkno zadní přimalovanýma. Oba andělé drží rukou sloupek té kapličky. Na těchto andělech ještě nyní znáti jsou stopy bohatého zlacení; i prkenné pozadí naskrze zdobeno zlacenými hvězdami.

Každé z obou postranních křídel jest příčkou na dvě rozděleno a opatřeno malbami, provedenými na zlaté půdě barvami olejovými, a to velmi ještě živými. Na pravém křídle spatřujeme sv. Jana Křtitele, oděného srstí velbloudí a držícího na levé ruce beránka s křižem, u nohou jeho jakás příšerná hlava s nadutými tvářemi; pod ním obraz sv. Pavla, držícího oběma rukama meč, na zadní straně téhož křídla, když se archa zavře, spatříme obraz sv. Kateřiny, třímající meč v ruce levé a knihu otevřenou v ruce pravé. Na levém křídle v poli hořením obraz sv. Jana Evangelisty, žehnajícího kalich, z něhož had se plazí, v poli dolejším sv. Petr držící veliký klíč. Na zadní straně téhož křídla viděti obraz sv. Doroty na půdě červené, beroucí pravou rukou růži z košíčku, jejž jí anděl dole stojící podává.

Vnitřní hořejší část této archy honosí se pěknými, vkusně řezanými a pozlacenými arabeskami, zdobenými mřížením, kteréž však již valně od červů zhlodáno jest; ostatní části archy jsou ze silných bukových prken zdělány a odolaly ještě dobře zubu času.

Jelikož chrám ten, sv. Janu Křtiteli zasvěcený, již při r. 1350 v knihách zřizovacích se uvádí, možno za to míti, že archa tato současně, tedy v dobách Karla IV., zřízena jest, že původně byla hlavním oltářem. Z letopočtu 1533 na podstavci soudíme, že později byla sňata a na vyšší podstavec postavena. Stará tradice praví, že Husité na svých polních taženích tuto archu s sebou vozili a služby boží při ní konali, což ovšem málo pravdě se podobá, poněvadž by v případě tom sotva na naše doby se byla uchovala.

Druhá památnosť v chrámě rohenickém chovaná jest starobylé mešní roucho, ornát z těžkého brabantského sametu zhotovený, na jehož jedné straně vyšit přes celou délku i šířku kříž, na němž spatřují se vypoukle vyšité obrazy P. Marie s děťátkem, po jichž straně obrazy dvou světců, a u nohou obraz sv. Anny a sv. Josefa a pod těmi jakési cimbuří; pod tím opět dva světci, z nichž jeden šíp v ruce drží. Veškeří tito světcové mají na hlavě koruny liliové, české; vyšívání provedeno v pestrých barvách červené a modré, jakož i zlatými nitmi, jichž podstatou jsou silné hrubé soukané hedvábné niti, ovinuté tenkými proužky ze střívek, které jsou pozlaceny, z čehož pošla zde pověst, že ornát ten jest kožený, čemuž ovšem není tak. Hedvábné niti ovinovaly se pozlacenými střívky dle obyčeje byzantinského od X. stol. u nás až do Karla IV., z čehož soudíme, že i tento ornát sahá původem svým do doby založeni chrámu tohoto.

V sakristii postavena jest stará křtitelnice ze zvonoviny s erbem pánu Triků na Kotlíku a nápisem kolem: Rzekl Pan Gežiss Uczedlnikum Svým Dana My Wsseliká Mocz Na Neby i Na Zemy protož gdoucze uczte Vssecky Národy Krzticze ge Ve gmenu Otce y Syna y Ducha Svateho. Letha Panie MDCIII (1603.)

Na dřevené zvonici, opodál proti vchodu kostelnímu postavené, visí tři zvony; největší, asi l6 centů těžký, má nápis: Léta Panie MDLVI tento zvon slit ke czti a chvále Bohu (—) skrze Václava Fararze Konvarze v Hradci Králové nad Labem k zadussi do vsi Rohenicz. Druhý, as 10 centů těžký, jest mnohem starší, pochází bezpochyby z doby založení chrámu. V gotických minuskulích spatřuje se 37 písmen: a 9krát, m 8krát. h a k 8krát, s 5krát. Nápis však dosud rozluštěn nebyl.

Třetí nejmenší zvon přelit byl r. 1841 v Hradci Králové. Do trámu zvonu vřezán nápis: Leta Panie l652 hrom zapálil dvůr Led. Ukazujeť se ještě dnes na jižní straně hned při chrámu pahrbkovité místo, kde stával dvůr, dříve snad panské sídlo, na nějž jistě nápis ten se vztahuje. Ves Rohenice v bězích válečných, jak husitských i v bouřích selských, ve válce třicetileté i sedmileté a posléze v tak zvané bramborové válce mnoho utrpěla, ale staré památky v nitru chrámu jejího se zachovaly; bohdá, že i v době nynější nebudou uvedeny ve zmar.