Robinson Krusoe/Závěrek

Robinson Krusoe Jaroslav Tvrdý
Kapitola dvaadvacátá	Závěrek

Údaje o textu
Titulek:	Závěrek
Podtitulek:	Dějiny osady Robinsonovy
Autor:	Jaroslav Tvrdý podle Daniela Defoea
Zdroj:	TVRDÝ, Jaroslav. Robinson Krusoe. Praha : Alois Hynek, okolo 1900. s. 125–128. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 100
Související:	Robinson Crusoe

Fernandez jal se vypravovati takto:

„Záhy po vašem odchodu počaly různice mezi námi Španěly a Angličany, kteří byli lidé zlí a škodili nám, kde jen mohli. Udály se časté různice a potyčky pro věci malicherné.

Při jedné takové různici jali se Angličané stříleti na nás, což mělo za následek, že jsme se na ně obořili, přemohli je, svázali a vzali jim zbraně. Potom jsme je propustili; Angličané potloukali se po ostrově, a za několik dní vrátili se k Španělům prosíce, by přijati byli na milost. Avšak mír netrval dlouho, staré sváry propukly znovu.

Jednou v noci zaslechli osadníci lomoz zvláštní, i vylezše na kopec, uzřeli oheň.

Viděli také, že množství divochů prohání se po ostrově. Co měli nyní počíti?

Vypravili jednoho z divochů, jenž byl u nich jako sluha, by se vydal na zvědy.

Když se vrátil, vypravoval, že jsou to dvě strany nepřátelské, jež náhodou sešly se na ostrově, by tu odbývaly vítězné hody, a že se tu nepochybně srazí.

Stalo se tak, strhl se prudký boj a konečně strana, jež nalezala se nedaleko obydlí Španělů, počala couvati, z čehož měli strach osadníci, by nebyli vypátráni.

Nestalo se tak; poražení divochové seběhli se na břehu, vskákali do svých člunů a vzdálili se, za nimi pak vítězové opustili ostrov.

Tři divoši, kteří zabloudili až k obydlí Španělů, byli zajati a stali se otroky.

Ti pak zavdali novou příčinu k různicím. Angličan jeden bez příčiny týral otroka, jehož se zastal Španěl, i vznikla z toho všeobecná pranice, ve které Angličané byli přemoženi.

Nastala otázka, co se má s nimi státi. Mnozí soudili, by utraceni byli, avšak na konec ustanoveno, že mají býti vyloučeni ze společnosti. Angličané vyžádali si, by směli na loďce odebrati se na jiný ostrov, nebo na pevninu. Přání tomu vyhověno. Španělové byli rádi, že se jich zbavili, a že budou nyní žíti v pokoji. Avšak radost ta netrvala dlouho. Angličané vrátili se záhy a přivezli s sebou osm divochů, pět ženských a tři mužské, jež na jednom ostrově koupili jako otroky za rozličné maličkosti.

Tato společnost usadila se v odlehlé části ostrova, kde si zřídila boudy.

Mezi tím stalo se několikráte, že připluli na ostrov divoši, by tu odbývali obyčejné hody své, čehož si obyvatelé nevšímali. Jednou po takové návštěvě odebrali se Španělé k místu, kde hody byly odbývány, i nalezli tu tři spící divochy. Co měli s nimi počíti? Nezbývalo nic jiného, nežli je vzíti s sebou.

Po krátkém pak čase jeden z těchto otroků zmizel a tím způsobil osadníkům nemalou starost. Jestliže dostal se mezi krajany své a vyzradil jim, že na ostrově bydlí běloši a sice v počtu nevelkém, dalo se očekávati, že divoši osadníky přepadnou.

Za nějaký čas připlulo na ostrov asi padesáte divochů, kteří se hned rozběhli na všecky strany i počali hledati, což svědčilo, že vědí o zdejším obyvatelstvu.

Osada Angličanů napadena nejprve a zničena. Angličané ještě v čas se zachránili. Dva z nich skryli se v dutém stromě, a když ubírala se tudy tlupa divochů, mezi nimiž poznali uprchlého otroka, vypálili na ně pušky. Divochové, jižto nebyli mrtvi neb raněni, dali se na útěk.

Záhy potom, vystoupivše na horu, pozorovali osadníci, že divochové vsedali do svých člunů a chystají se k odchodu.

Po nějakém čase objevilo se celé loďstvo s divochy u ostrova; 28 člunů přibylo sem, v nichž nalézalo se nejméně 250 divochů. To poplašilo nemálo osadníky. Poněvadž to bylo v noci, měli aspoň trochu času připraviti se k boji. Zahnali stáda svá do jeskyně lesní a kde mohli, uklidili veškeré stopy, jež by je snad vyzradily.

Druhého dne ráno rozdělili se osadníci a jeden oddíl v lese číhal na divochy, jimž způsobil notnou porážku.

Nastala noc jasná; osadníci umínili si přepadnouti divochy a z tří stran se vyřítili na ně s křikem a střelbou. Mezi divochy nastal poplach i zmatek veliký; rozprchli se na všecky strany.

Noci té pak nastala prudká bouře, která zničila jejich čluny a tak odňata jim možnost spasiti se útěkem. Skryli se kde mohli na ostrově; jeden z nich byl zajat a zkrotnul záhy, když viděl, že se mu nic nestane.

Toho použili osadníci za jednatele s krajany jeho. Kteří z divochů zůstali na živě, usadili se ve východní části ostrova na vykázaném místě. Potom žili v pokoji Evropané, jakož také Indiáni.“

Tím ukončil Španěl vypravování. Robinson potom velel dopraviti na ostrov zboží přivezené i jal se je rozdávati.

Nejmilejší věcí osadníkům bylo prádlo, vítaným přírůstkem pak jim byli rozliční řemeslníci, kteří bez meškání dali se do práce a zhotovili zejména potřebné domácí nářadí.

Velmi vítány byly osadníkům též zásoby zbraně i střeliva pro příští potřebu a bezpečnost.

Ostrov měl tři osady; španělskou, jejíž středem byl hrad Robinsonův a jež tvořila jaksi hlavní město; pak anglickou a konečně indiánskou. Ostrov byl značně zalidněn; Robinson pak mohl se považovati za původce toho všeho.

Když byl náležitě uspořádal záležitosti na ostrově, kde se zdržel asi měsíc, chystal se k odchodu, slíbiv osadníkům, že z Brasilie, kam se odebrati hodlal, pošle jim opět ku podpoře věci potřebné, zejména pak domácí zvířata, dobytek, krávy, ovce, prasata a jiné.

Nastoupil pak vskutku cestu do Brasilie, kam se dostal šťastně, i splnil slib daný osadníkům a poslav jim zásoby slíbené, vydal se na cestu domů.

Zastavil se v mnohých městech a zemích, až pak se vrátil zase s Pátkem do Hamburku, kde se potom oddali opět dřívějšímu způsobu života.

Dožili se ve zdraví vysokého stáří; pozdní věky ještě ctíti budou památku mužů, kteří dali ostatním příklad, čeho potřebí činiti, by člověk žil na světě spokojeně a dosáhl věčné blaženosti.