Riegrův Slovník naučný/Vršovice

Vršovice 1) statek s Nuslemi spojený a ves v Čechách, v okr. Karlínském blíže Prahy, se starožitným, již r. 1384 farním kostelem sv. Mikuláše, který prý r. 1707 byl obnoven, se zvony ze XIV. a XV. stol., školou, letohrádky, dvorem popl., pivovárem, továrnou na lakování zboží, velkým závodem provaznickým, továrnou na stroje a nářadí hospodářské, velkým závodem kamnářským a 1600 čes. obyv. V. jsou jedna z nejstarších osad v okolí Pražském, připomenutá poprvé r. 1088. Jak se zdá pěstováno zde již v nejstarší době štěpařství, neboť kníže Soběslav daroval zde r. 1130 dvě ovocné zahrady kanovníkům Vyšehradským, k jichž nadání V. i v pozdější době náležely, byvše jim roku 1212 od Přemysla Otakara I. i s Nuslemi darovány. Za válek husitských ztratili kanovníci Vyšehradští oba tyto statky, jichž pozdější držitelové nejsou úplně známi. Na počátku XVIII. století náležel statek V-cký nejvyššímu purkrabí hr. Adolfovi Vratislavovi Šternberkovi, r. 1797 koupil oba statky svob. pán Jakub Wimmer, r. 1809 dostaly se svob. p. Janu z Wessenberku a Amprink, který je r. 1833 svob. p. Karlu Ferd. Puteanimu prodal; od tohoto koupil je r. 1841 hr. Frant. August Buquoi. Od r. 1857 náležejí oba statky p. Alojsovi Procházkovi. red.

2) V., statek fideikom. a ves v Čechách, v okresu Lounském, na levém břehu Ohře, s 320 čes. obyv., starým zámkem (s kaplí) a dvorem popl. V novější době pěstuje se zde hedvábnictví. V. (neb v starší formě Vrševici) jsou ve spojení se slavným rodem Vršovcův, jelikož tuto jedna větev bydlela, ale že by byly kolébkou celého rodu, nedá se tvrdit. Rovněž nejisto jest, pochází-li odtud panský rod Vřesovcův z Vřesovic. Ok. r. 1268 dal Přemysl II. V. a jiné zboží biskupství Pražskému za postoupenou mu Zbraslav. V XIV. stol. seděla tu rodina vládyk z V-c, snad předkové Vřesovcův. V druhé polovici XV. století seděl tu Mikuláš z Polenska, ale již r. 1474 spojil Albrecht z Kolovrat tvrz V. s přísl. s Novohradskem. Ofka, vdova po Purkartovi Kapléři ze Sulevic, prodala V. Václavovi Sokolovi z Moru, jehož potomci tu seděli skorem po celé XVI. stol., přikoupivše k tomu ještě sousední Slavětín. Teprv r. 1594 prodali bratří Sigmund a Albrecht Sok. z Moru se strýcem svým Václavem V. Jakubovi Zákosteleckému z Bílejova, měštěnínu Lounskému, jehož dědic Bohuslav prodal je r. 1616 Prokopovi Dvořeckému z Olbramovic. Pro účastenství v rebelii r. 1618 — 1620 ztratil tento všechen svůj statek, a V.-e nabyl koupí 1623 Volf Ilburk z Vřesovic. Po některém střídání se majitelův koupila V. Silvia Kateřina markrabinka Bádenská, jejíž rod držel panství až do roku 1783, načež v majetek knížat Švarcenberských přešlo. Sč.