Riegrův Slovník naučný/Thurn-Taxisové

Riegrův Slovník naučný
z Thurnu	Thurn-Taxisové	Thurnau

Údaje o textu
Titulek:	Thurn-Taxisové
Autor:	Josef Emler
Zdroj:	Slovník naučný. Praha : I. L. Kober, 1872, str. 432 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 100
Heslo ve Wikipedii: Thrun-Taxisové

Thurn-Taxisové, knížata. Známější členové tohoto odvětví Th-ů jsou: Roger I., pravnuk Lamoral a I. v Bergamsku usedlého, odebral se z Itálie do Němec, byl r. 1450 od císaře Fridricha III. na rytíře pasován a zřídil v Tirolsku první poštu (v. t.). Jeho syn František zřídil k požádám císaře Maxmiliána I. r. 1516 jízdeckou poštu mezi Bruselem a Vídní a byl jmenován generálním poštmistrem. Syn předešlého Bernard Th.-T. založil za císaře Karla V. v Německu v několika směrech poštovní spojení, a použitím pošty tirolské i s Itálií, začež byl od Karla V. r. 1545 jmenován nizozemským a vrchním říšským poštmistrem, v kteréžto hodnosti byl Lamoral Th.-T. Ferdinandem I. potvrzen a Rudolfem II. r. 1608 do stavu svobodných pánu povýšen. Jeho synu Lamoralovi byl úřad generálního poštmistra říšského dán v léno (1615), byl (1621) do stavu hrabat římských povýšen. Po jeho smrti připadla správa říšských pošt jeho synu Lamoralovi Klaudiovi Františkovi, a po něm synu tohoto Eugenovi Alexandrovi, lenní panství Brainelo Chateau bylo na knížectví povýšeno a on r. 1681 od krále Španělského Karla II. mezi knížata španělská a r. 1686 od císaře Leopolda I. mezi knížata říšská vřaděn. † 1714. Jeho nástupcem byl syn jeho kníže Anselm František (nar. 1679, † 1739), a nástupcem tohoto jeho syn kníže Alexander František, nar. 1694, jenž byl prvním císařským komisařem při říšském sněmu v Řezně, kamž i své sídlo přeložil. On se dočkal r. 1744 povýšení svého úřadu generálního říšského poštmistra z říšského léna na léno říšského trůnu a uvedení do rady říšských knížat, a zemřel r. 1770. Od jeho synů Karla Anselma Maxmiliána Josefa pocházejí obě ještě posud kvetoucí větve knížat Th.-T-u. —

1) Větev starší knížat Th-ů-T-u, jejíž název jest: kníže Th.-T., kníže Buchovský a Krotošínský, knížecí hrabě Friedberský a Scheerský, hrabě z Valsasiny, Marchthalu a Neresheimu a t. d. Državy větve té to jsou: knížetství Buchovské (Buchov město, klášter a panství), Marchthal, Sulmelinky, Scheer a Neresheim, několik dvoru ve Virtembersku, pak Ostrach a Strassberg v Hohenzollernsku, asi 14 ◻) knížetství Krotošínské v Poznaňsku. asi 11 ◻; panství Staufy na Dunaji, Wört, Zaizkofen, Laberweinling, Wiesent, Sulzheim aj. v Bavořích; panství Chotěšovické, Chroustovické, Richmburské, Košumberské a Litomyšlské; ostatky někdejšího knížectví Th.-T-u v Hennegavsku, a pan. Meranské a Schlanderské v Tirolsku. Sídlo větve této jest v Režně, a zakladatelem jejím Karel Anselm kníže Th.-Ta nar. r. 1733. On byl předním cis. komisařem při říšském sněmu, koupil r. 1785 panství Friedberg, Scheer, Durmentingen a Bussen, která byla na knížecí hrabství říšské povýšena, zařež mel místo a hlas při sjezdech knížat v kraji Švábském, a poněvadž r. 1803 odňaty mu byly pošty na levém břehu Rýnu, dostal za náhradu klášter Buchovský a opatství Marchthalské a Neresheimské co zvláštní knížectví, † 1805. Jeho synu Karlovi Alexandrovi, nar. 1770, jenž byl jako jeho otec předním cis. komisařem na říšském sněme a sice až do jeho rozejití se, přiřknuty na Vídeňském kongresu znamenité náhrady za ztrátu pošt v Porýnsku, v Bavořích a j., a od Pruska místo výplaty dáno mu 1819 knížectví Krotošinské v Poznaňsku. † 1827. Jeho syn Maxmilián Karel, nar. 1802, nastoupil po otci svém co hlava rodiny, jemu přiřknuta dědičně hodnost říšského rady v Rakousích a Bavořích v komoře panské, taktéž mu přísluší býti Členem panské komory v Prusku a ve Virtembersku. Poprvé zasnoubil se r. 1828 s Vilemínou Karolínou svobodnou paní z Dornbergu, a podruhé r. 1839 s Matildou Žofií, roz. kněžnou z Öttingen a Spielbergu, z kterýchžto manželství zůstalo 14 dítek, dvě dcery a dvanáct synů, z nichž měl co dědičný princ následovati Maxmilián Ant. Lamoral, který ale r. 1867 zemřel, zanechav manželce své Karolíně Teresii Heleně, rozené vévodkyni Bavorské (sestře J. Veličenství císařovny Alžběty), dva syny a dvě dcery, z nichž Maxmilián Maria Karel Lamoral, nar. 1862, jest princ dědičný.

— 2) Větev mladší knížat Th-ů a T-u pochází od Maxmiliána Josefa, syna Alexandra Františka a bratra Karla Anselma, který se nar. r. 1769, do služby ve voj stě císařském vstoupil a tu hodnosti generála majora dosáhl. Zasnouben byl s Eleonorou kněžnou z Lobkovic, a zdědil po Josefě kněžně z Fürstenberka (vdově po knížeti Filipovi z Fürstenberka) panství Doubravické a LouČínské jakož i statek Vlkavu, které přešly po jeho smrti na nejstaršího syna Karla Anselm a, který co c. k. tajný rada a nějvyšší komoří zemský v Čechách r. 1844 zemřel, zanechav po sobě tři syny a tři dcery. Z posledních má Marie Žofie za manžela Jana Kř. hraběte z Monforte dei Duchi di Laurito, c. k. komořího a generála majora; druhá Marie Eleonora jest nevdána, a třetí Teresie Johanka jest chotí hraběte Edmunda Belcrediho, c. k. komořího a rytmistra. Ze synů nastoupil kníže Hugo Maxmilián, nar. 1817, panství na otcovských statcích Doubravici a Loučíně, k nimž přikoupil ještě r. 1869 i sousední Mcely. Kníže Hugo Tli.-T. sluší připočten býti k velkostatkářům, kteří hledí pozvednouti výnos v statku svých dle požadavku času a neštítí se žádných obětí, aby zavedli na svých statcích opravy, které pokrok vědy hospodářské vyžaduje, a zvláště o zřizování a zkvétání závodů hospodářsko-průmyslnických se starají. V tom sluší také hledati příčinu, že se všemožně přičiňoval o vystavění dráhy Kralupsko-Turnovské, a zvláště o stavbu severozápadní dráhy rakouské (z Vídně přes Jihlavu, Brod Německý a Kolín k Mladé Boleslavi jdoucí), z nichž první v sousedství jeho panství jest, druhá pak dokonce jimi běží. Jsa členem sněmu Českého a poslancem na říšské radě držel se za vlády Schmerlingovy tehdejšího programu šlechty české, klonícího se k scentralisovaní říše, od odstoupení Schmerlingova přilnul k programu tak zvané historické šlechty, tedy k straně federalistické, začež i od Četných obcí okresu Nymburského za čestného měšťana byl zvolen. — Druhý syn Karla Anselma jest princ Emmerich, nar. 1820, c. k. podmaršál a majitel pluku kyrysnického ?. 1.; a třetí syn téhož, princ Rudolf Hugo Maxmilián, nar. 25. list. 1833, studoval práva v Praze, kde i za doktora veškerých práv byl povýšen. Přilnuv již z mládí k řeči a literatuře české a tím i také k politickým a duševním snahám národa našeho náležel k přednějším a nejráznějším obhájcům práv jeho při každé příležitosti, nespravedlivé si počínání vlády Schmerlingovy k národu našemu bezohledně vytýkaje, začež i soudně stíhán a konečně za slova, kterých ani byl nepronesl, uvězněn. Mimo četné jiné spolky získal si Rudolf kníže Th.-T. zvláštní zásluhy o zpěváčky s polek „Hlahol" v Praze, jehož byl zakladatelem i prvním předsedou, a dle něhož se Četné zpěvácké jednoty po celých Čechách a Moravě zřizovaly. Kníže Rudolf Th.-T. vystoupil záhy i co právnický spisovatel český, a sice v oboru filosofie práva a národního hospodářství, které uveřejněny jsou v časopise Právník zvaném, jehož spoluredaktorem r. 1861 a 1862 byl. Od r. 1863, když vláda po jeho uvěznění začala stíhati spolky, v nichž, kníže Rudolf Th.-T. nějakým hodnostářem byl, začal se vzdalovati veřejného života a věnoval se správě svých statku Niměřic, Četná, Skalska a Vrutic, podporuje při tom ještě vydávání demokratického politického listu „Boleslavana“, v Ml. Boleslavi vycházejícího, který však později pro obtíže redakční zanikl. — Z bratří knížete Karla Anselma vstoupil Karel Theodor (nar. 1797, † 1868) do služby ve vojště bavorském r. 1814, byl r. 1815 Wreduv pobočník, stal se po ukončení válek francouzských velitelem svého pluku v Anšpachu, pak r. 1830 generálem majorem a brigádníkem ve Vircpurce, roku 1838 generál-lieutenantem a divisionářem, a konečně r. 1848 velitelem druhého sboru válečného bavorského. R. 1849 velel bavorskému vojsku ve Falci Porýnské, a r. 1850, stav se mezi tím generálem jízdy, učiněn byl velitelem spolkového vojska, které Hesensko obsadilo. Vrátiv se z Hesenska učiněn velitelem prvního sboru bavorského vojáka, nedlouho pak před svou smrtí daň v disposicí. — Druhý bratr Karla Anselma, princ Fridrich Hannibal (nar. 1799, † 1857), byl generálem jízdy a tajným radou, jeho synové Lamoral Frid. Vilem a Fridrich Arthur jsou v rakouském vojště, a sice první plukovníkem, druhý rytmistrem. — Konečně byla ještě jedna větev rodiny Th-ů a T-ů, jíž náležel majorátní statek Tornami v někdejším vévodství Mantovském, která však po meči jíž vymřela. Posledním členem jejím po přeslici jest princezna Josefa Marie (nar. 1798), provdaná poprvé za Karla s v. pána z Wallbrimnu, c. k. rytmistra, a podruhé r. 1833 za Jana sv. p. Schloissniga, c. k. tajného radu a dřívějšího místodržitele v Krajinsku. Elr.