Riegrův Slovník naučný/Maffei
| Riegrův Slovník naučný | ||
| Maëstro | Maffei | Maffeo Vegio |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Maffei |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Slovník naučný. Praha : I. L. Kober, 1886, str. 25 Moravská zemská knihovna v Brně |
| Licence: |  PD anon 70 |
Maffei 1) Rafael M., s předjmením Volterranus, ital. učenec z Volterry, nar. 1451, † 1522, sps. : Commentariorum libri XXXIII, jakous encyklopedii zeměpisu, dějepisu a filologie, pak několik životopisů a překladů z řec. — 2) Giov. Pietro M. neb Maffaeius, ital. dějepisec, nar. 1536 v Bergamu, † 1603. Byl od 1563 profesorem rhetoriky v Janově, od 1564 vedle toho i sekretářem republiky, a 1565 vstoupil do řádu jesuitského, který ho poslal do Říma přednášet rhetoriku. Později pracoval toliko o dějepisu, v čemž ho povzbuzovali Filip II. a Řehoř XIII. M. pokládá se mezi nejlepší dějepisce řádu jes.; sps.: Rerum a Soc.Jesu in Oriente gestarum ad a. 1568 comm. (z portug. Em. Acosty, Dill. 1571); Vita Ignatii Loyolae (Ben. 1585, 3 sv.); Historiarum Indicarum l. XVI. (Flor. 1588); Selectarum epistolarum ex India l. IV. (Ben. 1588); Le vite di XVII. confessori (Brescia 1595); Degli annali di Gregorio XIII. (v Římě 1742). Sbírka jeho lat. spisů vyšla pod názvem Opera omnia (Berg. 1747). — 3) Francesco M., vlaský malíř a ryjec, nar. ku konci XVI. stol. ve Vicenze, † r. 1660 v Padově. Dokončil některé práce svého učitele Perandy a nápodoboval pak Pavla Verenského. Jeho malby vyznamenávají se jistou ušlechtilostí a spanilostí, jakož o tom svědčí jeho Sv. Anna v kostele sv. Michala ve Vicenze, a některé obrazy v obecním domě tamtéž i jinde. P. Monaco ryl jeho Ztrápeného Joba, on sám pak Umírajícího sv. Františka. — 4) Alessandro marchese di M., nar. 1662, † 1730. Vstoupil 1683 do vojenské služby v Bavorsku, bojoval v následujících létech v Uhrách, 1717 stal se velitelem vojska bavorského do Uher na pomoc poslaného, a byl při vítězství nad Turky u Bělehradu, načež se stal cís. maršálkem. Jeho paměti ital. sepsané vydal následující (Ver. 1781). — 5) Scipione march, di M., slavný spisovatel a archeolog ital., bratr před., nar. 1675, † 1755. Sloužil taktéž ve vojště bavorském, a vrátiv se do Itálie věnoval se literatuře. R. 1713 sepsal truchlohru Merope, která činí epochu v dramatické literatuře a uvedla opravu v celou literaturu italiánskou. Současně zabýval se studiemi historickými, a tu vynikl zvláště dějepisem Verony, svého rodiště. R. 1732 vydal se na cesty, navštívil Francouzsko, Anglicko, Holand, Rakousko, a všude s velkou ctí byl přijat. Když se pak vrátil do Verony, sestavil bohatou sbírku starých nápisů, a podával jejich kopie v Musaeum Veronense (1749). Z ostatních jeho spisů jmenujeme: Conclusioni di amore (Ver. 1702); Rime e prose (Ben. 1719); Dell’ antica condizione di Verona (t. 1719); Teatro italiano (12 truchloher, s úvodem dějepisným o divadle); Istoria diplomatica con ragionamento sopra gl’ Italiani primitivi (Mani. 1727); Verona illustrata (Ver. 1730 a častěji, posl. v Miláně 1825 — 27, 4 sv.); Galliae antiquitates selectae (Pař. 1733); Osservazioni letterarie (Verona 1737—40, 6 sv.); Dei teatri antichi e moderni (t. 1753). Sbírku spisů M-ha vydal Rubbi (Ben. 1790). — 6) Giuseppe M., rytíř, spisov. něm., nar. 1775 v Elesu v Tridentinsku, jest od 1816 profesorem literatury italské v Mnichově; seps. mimo jiné Theoretisch-prakt. ital. Sprachlehre (2. vyd. v Mnich. 1837); Ital. Lesebuch (3. vyd. tamže 1838); zvláště dobrá jest kniha Storia della letteratura italiana (3.vyd., 4 sv. ve Flor. 1853).