Riegrův Slovník naučný/Acta
| Riegrův Slovník naučný | ||
| Act | Acta | Actaea |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Acta |
| Autor: | František Josef Řezáč |
| Zdroj: | Slovník naučný. Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 26 Moravská zemská knihovna v Brně |
| Licence: |  PD old 70 |
Acta, dosl. skutky, události, sluly u Římanů sepisy úředních rozsudků a vyjednávání. A. diaetalia comitiorum slula snešení všech spisů, ku př. král. proposic, gravamen a j., na nichž se rokování uh. sněmu zakládalo — spolu s diarium podávajícím děje každého sněmu. Těchto A. d. c. bylo třeba, kdo chtěl porozuměti zákonům na nich se zakládajícím. Acta Eruditorum, jmenuje se první něm. vědecký a kritický časopis založený od prof. Otto Mencke r. 1682 v Lipsku podlé vzoru Journal des savants a Římského Giornale de literati. Čelnější učenci tehdejší doby, jako Leibnitz, Seckendorf a j. zúčastnili se v podniknutí tomto. Pod nástupci Mencke-ovými nedbaleji redigován, přestal 1782. — K úplnému exempláři patří 117 dílů in 4. Acta Martyrum. Když pronásledovaní křesťané před soud pohnáni a vyslýcháni bývali, zaznamenávaly se podobně do takových act výpovědi jejich i soudní výroky. Chtěli-li pak křesťané o vyznavačích a mučenících svých nějakou písemnou jistotu míti, museli žádati, aby jim do knih úředních nahlédnouti a výpisky z nich dělati dovoleno bylo; což, ač za velké peníze, se dovolovalo. Takovéto výpisy ze soudních kněh, obsahující vyznání a utrpení mučeníků křesťanských, nazvány jsou acta martyrum t. skutky mučeníkův. Časem i mučeníci sami životy své spisovali, ježto pak od zvláštních k tomu úředníků (notářů) pro slavnou paměť ukládány i takto sebrané acta martyrii aneb martyrum nazývány byly. Nejsťarší památky toho spůsobu zachovaly se o smrti sv. Ignácia, biskupa Antiochenského († 107) a sv. Polykarpa, biskupa Smyrnenského († 165). Avšak za času pronásledování Diokleciánova (303) bylo takovýchto památek, jakož i jiných křesťanských spisů mnoho zničeno; protož později skutečné udalosti pověstmi se přetvořovaly a nahražovaly, což i ve spisy přecházelo, a tudíž mnoho nepravého a zbájeného v ně se vloudilo; divuchtivostí podrážděná obraznost lidu středověkého nejvíce k porušenosti takové přímětků svých přičinila, pročež bedlivá úvaha při spisech takových vždy poručena se činí. Četnější sbírku pamětí takových starých složil nejstarší dějepisec církevní Eusebius ve dvojím díle svém: de martyribus Palestinae a Synagoge martyriorum; poslední nás nedošlo. Druhá větší sbírka Konstantinopolitánská (Synaxarium) učiněna byla v IX. století. Kritické dílo: acta martyrum sincera, ježto Theodorich Ruinart napsal, a r. 1689 v Paříži in folio vyšlo, opětně r. 1802 v Brixenu vydáno bylo. Největší je sbírka Bollandistův. A. Sanctorum, slove ohromná sbírka legend, již Jezuité během XVII. a XVIII. stol. dle měsíců spořádati usilovali. První návrh učinil k tomu (na 18 svazků) Herbertus Rosweid († 1629). Po smrti jeho převzal na se práci tuto Jan Bolland, Nizozemčan (1596—1665). Učinilť on po celé téměř Evropě pozvání, aby ve všech knihovnách a listovnách se vyhledávaly acta a životy svatých a jemu do Antwerpen či Antorfu se posílaly. R. 1643 vydal (s jedním ještě pracovníkem řeč. Gottfried Henschen) 2 svazky obsahující životy svatých na dni měsíce ledna připadajících; r. 1658 vyšly opět 3 svazky pro měsíc únor. Rokem 1660 přidělil se i třetí pracovník, tak že po smrti jednoho ihned druhý při práci se nahražovati a dílo Bollandovo ku konečnému cíli vésti měl. Všickni tito učenci, měvše účastenství ve vydávání díla tohoto, zovou se Bollandisté, a dílo samo, dílo Bollandistův čili Bollandistské. Po zrušení řádu Jezuitského r. 1773, kdežto dílo to na 53 foliantů již vzrostlo, a až do 15. října (včetně) zasáhalo, pečovala Marie Theresie o další vydávání jeho; čemuž však Francouzové, vtrhše brzy na to r. 1794 do Nizozemska, přítrž učinili. Pozůstalé rukopisy a sbírky rozebraly a uložily se v Hagu do královské a v Brusselu do tak zvané burgundské knihovny. I Napoleon, ač marně, pokoušel se o dokonání obrovského díla tohoto. Teprv r. 1837 vznesla nová belgická vláda práci tuto opět na jezuity, oni pak rok na to programy podnikání svého: de prosecutione operis Bollandiani, oznámili a r. 1846 54. foliant ve dvou odděleních s mnohými obrazy světu podali. Celé toto dílo majíc vedlé životopisův i kritická pojednání a poznamenání, jest spíše učené, a zůstane vždy co pramen historie církevní a jako velkolepá památka sjednocených sil dosti znamenité. (Srv. Acta Martyrum.) Řč.