Otevřít hlavní menu

Rakouský orel padá/První československé vojenské čety zabezpečují v Praze klid a pořádek

Údaje o textu
Titulek: Rakouský orel padá
Autor: Jaroslav Rošický
Zdroj: ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno: 1933
Licence: PD old 70

Byli jsme si vědomi, že by došlo ke strašné katastrofě a krveprolití, kdyby německé a maďarské setniny vešly do ulic. Musili jsme proto zabrániti stůj co stůj tomu, aby posádkovému velitelství byla dána příčina, pod záminkou udržení pořádku obsaditi Prahu, jako 14. října 1918.

Na velkém plánu Prahy, který jsem si vzal z domu; bylo zakresleno 50 okrsků s čísly 1–50. Vybral jsem si z dobrovolně se přihlásivších důstojníků rovněž 50 a přidělil každému 20 vojáků. Do každého okrsku vyslal jsem potom jednu takovou četu s rozkazem konati strážní pochůzky až do rána, bdíti nad pořádkem a klidem, netrpěti žádných výtržností nebo rabování. Důstojníci – velitelé těchto čet byli ozbrojeni šavlemi a revolvery, z mužstva jen někteří bodly. Pochůzky těchto čet byly nařízeny tak, že každá četa musila občas projíti i částí některého ze sousedních okrsků, musily se tedy tyto oddíly několikrát za noc potkati, čímž bylo mezi nimi udržováno spojení.

Čety tyto braly svou úlohu vážně a zhostily se jí obdivuhodně. Byli to přece lidé různorodí, navzájem se neznající, vojáci různých pluků a útvarů, meškající na dovolené, nemocní z lazaretů nebo přidělenci vojenských útvarů a ústavů v Praze. Přesvědčil jsem se o jejich činnosti osobně, když jsem v noci projel vozem několik okrsků a nalezl vše v úplném pořádku. Čety procházely svým rayonem vážně, ukázněně seřazeny, vojáci nemluvili a nekouřili. Když jsem některou četu zastavil a ptal se důstojníka, co nového, tu uslyšel jsem první české velení a bylo mi dáno první české hlášení. Myslím, že nezapomenu nikdy na hluboký dojem, který to na mě učinilo.

Zatím již odpoledne setník Kostrba zprostil podle programu německé mužstvo vojenské policie služby a poslal je do kasáren. České mužstvo obsadilo telefony a dostalo rozkaz na každý dotaz z vojenského velitelství odpovídat, že veřejný pořádek nebyl nikde porušen. Sám pak hlásil posádkovému veliteli, polnímu podmaršálkovi Zannantonimu, že vše má klidný průběh a že vojenského zakročení není třeba. Na dotaz generála, co soudí o celém tom jásavém pozdvižení, projevil setník Kostrba svůj názor, že se lid těší z ukončení války.

Že tato okolnost byla také jednou z příčin neobyčejně radostného vzrušení lidu, jest ovšem nepopiratelné; ale rovněž tak jest pravdou, že nálada by nebyla nikdy dosáhla toho stupně, kdyby nebyl býval Národní výbor vyhlásil náš samostatný československý stát.