Psyche (Tarnowski)
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Psyche |
Podtitulek: | Elegie |
Autor: | Władysław Tarnowski |
Zdroj: | Lumír, číslo 32. 20. listopadu 1878. s. 508. |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Kvapil |
Licence překlad: | PD old 70 |
Lumir, číslo 32, 20. listopadu 1878. s. 508. |
Snít u tvých nohou nad blankytem moře
a lemu roucha časem tknout se rety,
zde nad propastmi tobě trhat květy
ty první, kteréž jarní zrosí zoře,
vzchod večer hvězd pak s tebou vítat smětí
a orly zřít, když ve svá hnízda letí,
A cítit v úsměvu a v smutku hledu,
v tvé nekonečné svaté půvabnosti,
že nejsi z toho světa, ale hostí
tě sféry jiné, tamo v světla středu!
Kéž nade mnou jen tvá se hlava schýlí –
všem jiným zůstaň pouze mramor bílý!
Grácie věčna, poesií spjatá!
Buď snů mých stráži, duše chvíle plesné,
a slyš – přec jestli strasť má zajde klatá
a s kotvicí i loď má ke dnu klesne,
a mohylou mi bude moře tiché –
tam křídlem bílým nechť mi vlaje Psyche!
Nechť v dumě smutku ona ke mně slétne
v hodině tiché, tajemné a květné!
Když plný měsíc vzchází nad vlnami
a pobřežím chór vane laurů známý,
ja u tvých nohou budu lkát – mně zkvétá
pak píseň tvá, ne upomínka světa!
Ó bílou ručkou pak vem palem listy,
až zkamení v korintské sloupy tvrdé,
a pomysli: prach srdce spí tu čistý,
jež bylo v nitru svém snad pyšné, hrdé,
leč šlechetné – kéž lós byl jeho jiný!
A růžnou hlavu svou schyl nad hlubiny …