Protektorát Čechy a Morava

Údaje o textu
Titulek:	Protektorát Čechy a Morava
Autor:	Bohumil Baxa
Zdroj:	Národní politika, roč. 57, č. 81. s. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	22. 03. 1939
Licence:	PD old 70
Související:	Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava
Související na Wikidatech: Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava

Protektorátem povšechně nazýváme poměr dvou států, založený smlouvou, na základě které jeden stát se dává pod ochranu (protektorát) státu druhého, začež stát ochranu dávající chrání jej proti útokům vnějším. Obsah a rozsah ochrany jest určen smlouvou. Podstatným znakem protektorátu je však, že stát, dávající se v ochranu, zavazuje se říditi svou politiku zahraniční a hlavní směrnice své politiky vnitřní podle pokynů resp. příkazů státu ochranu poskytujícího; při tom pravidelně stát ochranu dávající přejímá do svých rukou vedení zahraniční politiky, takže stát v ochraně jsoucí na venek je zastoupen orgány státu ochranu poskytujícího a ztrácí zastoupení vůči cizině.

Stát v ochraně jsoucí neztrácí tím již také státní svrchovanost po stránce vnitrostátní neboli státoprávní, rozhodně vsak ztrácí svrchovanost po stránce mezinárodní, poněvadž v poměru na venek je zastoupen státem ochranu dávajícím. Stát v ochraně jsoucí zůstává tedy státem, ovšem nesvrchovaným.

Dohodou, uzavřenou v Berlíně dne 15. března t. r., prohlásil president českého státu, že klade osud českého národa a české země s plnou důvěrou do rukou Vůdce a kancléře Německé říše a vůdce toto prohlášeni přijal a rozhodl se, že přijímá český národ pod ochranu Německé říše a že mu zaručí svébytnost a svéprávný vývoj národního života. Tím se dostal český stát pod ochranu Říše německé.

Na základě této dohody vydal Vůdce a říšský kancléř v Praze dne 16. března t. r. výnos, kterým se upravuje státoprávní postavení Čech a Moravy k Říši. Výnos, mající 13 článků, jest jen t. zv. rámcovým zákonem, t. j. obsahuje ustanovení jen povšechného rázu; právní a správní předpisy, potřebné k provedení a doplnění tohoto výnosu, vydá říšský ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými říšskými ministry.

Podle tohoto výnosu patří Čechy a Morava uzemně do Říše velkoněmecké jako „Protektorát Čechy a Morava“. Území tohoto protektorátu tvoří však nikoli Čechy a Morava ve svém původním (historickém) rozsahu, nýbrž jen ta část Čech a Moravy, která po dohodě mnichovské zůstala ve svazku bývalé republiky Československé. Protektorát náleží k celnímu území Říše německé a podléhá jeho celní výsosti. Proto je upraveno také zákonné platidlo, kterým jest až na další vedle říšské marky i koruna; poměr těchto obou měn byl již upraven tak, že jedna říšská marka činí 10 korun.

Protektorát Čechy a Morava, má vlastní svéprávnost (autonomii) a vlastni správu, t. j. sám si dává zákony a sám se spravuje. Výsostná práva, jemu přislušející, vykonává vlastními orgány a vlastními úřady s vlastními úředníky; tato výsostná práva musí však býti vykonávána ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Říše. Protektorát tento má svou vlastní státní příslušnost. Příslušnost tato je však řešena nikoli územně (teritoriálně), nýbr osobně (personálně), t. j. státními občany Protektorátu jsou jen příslušníci českého národa v území Protektorátu, kdežto příslušníci německého národa, bydlící na území Protektorátu, jsou státními příslušníky německými a podléhají německé soudní pravomoci.

Právo, platné dosud v Čechách a na Moravě,zůstává v účinnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany Říší německou; zůstávají tudíž s touto výhradou v platnosti ústava a všechny dosavadní zákony a vládní nařízení.

Hlava autonomní správy Protektorátu, president, má ochranu a čestná práva hlavy státu; pro výkon svého úřadu potřebuje důvěry Vůdce a říšského kancléře. Podle posud platných předpisů jmenuje hlava Protektorátu, president, i nadále členy vlády, kteří jsou však potvrzováni říšským protektorem; toto potvrzení může býti odvoláno.

Zahraniční véd Protektorátu, čítajíc v to ochranu státních příslušníků Protektorátu v cizině, obstarává Říše tak, jak to vyhovuje společným zájmům; tím odpadá vlastní zahraniční ministerstvo Protektorátu. U říšské vlády dostane Protektorát svého zástupce s úředním označením „vyslanec“.

Vojenskou ochranu Protektorátu poskytuje Říše a k tomu účelu vydržuje v něm posádky a vojenská zařízení. Protektorát může však pro udržování vnitřní bezpečnosti a pořádku zříditi vlastní sbory, jichž organisaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda. Říše dále vykonává přímý dohled na dopravnictví, pošty a na telekomunikace. Pokud to vyžaduje společný zájem, může Říše vydávati právní předpisy s platností pro Protektorát; rovněž může Říše, pokud je dána společná potřeba, převzíti do vlastní správy správní obory a zříditi pro ně potřebné vlastni říšské úřady a může konečně učiniti opatření, potřebná k udržení bezpečnosti a pořádku.

Jako zastánce říšských zájmů v Protektorátu jmenuje Vůdce a říšský kancléř říšskeho protektora, jehož sídlo je Praha. Říšský protektor je zástupce Vůdce a říšského kancléře a zmocněnec říšské vlády. Jeho úkol jest pečovati o to, aby v Protektorátu bylo dbáno politických směrnic Vůdce a říšského kancléře.

Pravomoc říšského protektora jest upravena takto: Říšský protektor potvrzuje, jak již výše bylo řečeno, členy vlády Protektorátu a může toto potvrzeni také odvolati. Jest oprávněn dáti se informovati o všech opatřeních vlády Protektorátu a udíleti jí rady. Může podati námitky proti opatřením, která by mohla poškoditi Říši a je li nebezpečí v prodlení, vydati nařízení, nutná ve společném zájmu. Může konečně podati námitky proti zákonům, nařízením a jiným právním předpisům, jakož i proti správním opatřením a pravoplatným soudním rozsudkům; v tom případě jest od vyhlášení takovýchto zákonů, nařízení a právních předpisů a od výkonu těchto opatřeni a soudních rozsudků upustiti.

Bylo řečrno jíž výše, že tento výnos Vůdce a říšského kancléře jest jen zákonem rámcovým; další úprava bude provedena říšským ministrem vnitra. Dr. Bohumil Baxa.