Prostopravda/Gloria in excelsis Deo

Prostopravda Mikuláš Dačický z Heslova
Pokoj žaluje na Masopusta a jeho dvořany	Gloria in excelsis Deo	Laudate Deum

Údaje o textu
Titulek:	Prostopravda
Autor:	Mikuláš Dačický z Heslova
Zdroj:	citanka.cz
Licence:	PD old 70

Stůj při pravdě, drž se božího slova.
Teď vyznání Mikuláše z Heslova.

Věřím v pravého, jednoho, všemohúcího, věčného Boha, Otce, Syna a Ducha svatého, v Trojici svaté nerozdílného, Stvořitele nebe i země, jenž neobsáhlý byl, zůstává a zůstane na věky.

Pro hřích pak přestoupení přikázaní božího od Adama a Evy, nejprvnějších rodičuov lidského pokolení v ráji, od téhož všemohúcího Boha stvořených, zavedeni byli vsickni k zatracení, aniž kdo mohl sám z sebe k milosti božské přijíti, ale skrze smrt a zásluhy Pána Jezu Krista, jednorozeného syna božího, pravého Boha a člověka, jenž nás vykoupil smrtí svou nevinnou, jsme k milosti boží přivedeni z milosrdenství jeho. Kterýžto syn boží, Jezus Kristus, podlé slibuov božských a písem svatých prorockých dán a seslán jest od Boha, otce svého, vtěliv jse Duchem svatým v život blahoslavené Panny Marie, matky své k tomu zvolené, narozen a nám podlé člověčenství rovným (kromě hříchu) učiněn a dobrovolně, z lásky a milosti své k nám, se jest ponížiti a na smrt pro nás hříšné, beze všeho svého provinění, vydati ráčil pro vysvobození nás od věčného zatracení, jakožto ta svatá, jediná oběť živá, nepoškvrněná, jenž nám sám a žádný jiný milosti boží dosáhl a zasloužil, jehožto smrtí uzdraveni jsme. A Buoh, otec jeho, smiloval jse jest nad námi pro něho a hlasem svým z nebe poručil poslouchati jeho. Ten Jezus Kristus, syn boží, jsa roveň Bohu, otci svému, vstav mocí božskou od mrtvých třetí den, touž mocí vstoupil jest do nebe k Bohu, otci svému, a sedí na pravici jeho, seslav Ducha svatého k potěšení a osvěcování všech věřících v něho. Při vzkříšeni pak z mrtvých lidského pokolení přijde v své všemohúcnosti a slávě, bude souditi živé i mrtvé, věřící a vůli jeho svatou činící k věčné slávě své a životu blahoslavenému, nevěřící pak a nekající zoufalce k věčnému zatracení.

Tomu všemu a podlé vyznání dvanácti apoštoluov téhož Krista Pána, syna božího, od něho vyvolených a Duehem svatým osvěcených, též pravdivého vysvědčení čtyr evangelistuov jeho a písem jich svatých, neomylných, též v církev jeho svatou, od něho nařízenou, stále a nepochybně věříce a jsa ve jménu jeho a Pána Boha všemohúciho podlé téhož syna božího nařízení svatého pokřtěn a tak k církvi jeho svaté připojen a přiznávaje jse k svátosti večeře téhož Krista Pána, syna božího, vykupitele mého, a jí tak, jakž naříditi ráčil, bez jinačení a přičinění k tomu postranních nálezkův lidských, užívajíce (tělo jeho jedouce a krev jeho pijíce) s pravou v něho vírou, že jest on v nás a my v něm, toho dotvrzujíce, u Boha všemohúcího hříchův odpuštění dostáváme a na milost přijímáni bejváme, a to vše pro a skrze téhož Pána Jezu Krista, syna božího, vykupitele našeho, a ne pro nějaká naše zasloužení, nebo ne naši skutkové, ale skutkové a zásluhy samého Krista Pána a skrze juž oznámenou víru k spasení nás přivozují. Jinak kdyby skutkové naši nás před Bohem ospravedlňovati mohli, nepotřebovali bychom zásluh Krista Pána a na své skutky bychom toliko spoléhali, jako by nám Buoh pro naše skutky povinen byl milostiv býti, a tak bychom pravou víru v Krista Pána sprzňovali.

Nezamítám dobrých skutkuov, nebo přikázaní a nařízení božská jsou dobra, jichž jse podlé naší nejvyšší možnosti přidržeti jmáme, nebo neosvobodil jest nám Kristus Pán svým nás vykoupením páchání zlých skutkův a nepravostí proti zápovědi boží, nikoli. Kdo pak, spoléhaje na víru a na zásluhy Krista Pána, zoumysla hřeší a nešlechetně živ jest, přikázaní božská opovrhuje, takový juž pravou víru Krista Pána opovrhuje a zásluhy Krista Pána jemu neprospívají.

Ale srdcem skroušeným pokání z hříchuov činíce a dále jse jich vyvarovati snažíce, že v té pravé víře pro smrt a zásluhy Krista Pána, syna božího, vykupitele lidského pokolení, milosti boží a věčného, blahoslaveného, nám od téhož Krista Pána zaslíbeného života všickni věrní a stálí křesťané dojdeme a dostaneme, silně věříme. Amen.

Et in terra pax hominibus bonae voluntatis.

Summa: Křesťan věrný a stálý bude spasen skrze skutky a zásluhy ne své, ale Kristovy. Nic tu nespomáhá víra a religion, kde pod tím zůstává život bezbožný a nešlechetný, bez napravení a pravého pokání, a to sluje pokrytství, ale Boha žádný nepodvede, neboť jest zpytatel všech věcí a sám spravedlivý, všemohúcí, věčný Bůh a Pán.

Moc světská nenapraví u víře bludného, nebude-li napraven slovem božím, nebo víra z přinucení nic neprospívá a z přinucené víry dobří skutkové nepocházejí. Protož modliti jest se Bohu za dar Ducha svatého k poznání Pána Boha a pravdy jeho. (Víra dar boží jest.)

Nic neumí, kdo Krista neumí.

Coeli pater, nomen tuum sanctum esto!
Tu regna, impera, ciba, remitte crimina et
a malo nos libera!
Amen.

(Constans et fidelis esto Christo recte agens, nam in fine coronatur bonum opus.)