Prostonárodní české písně a říkadla/Cedulička

Prostonárodní české písně a říkadla Karel Jaromír Erben
Nebudeš má	Cedulička	Vzdory

Údaje o textu
Titulek:	Cedulička
Autor:	zapsal Karel Jaromír Erben
Zdroj:	Online na Internet Archive ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1864. Kapitola Písně věku mládeneckého a panenského, s. 220. Č. 469. ERBEN, Karel Jaromír. Nápěvy prostonárodních písní českých. Praha : [s.n.], 1862. Nápěv 442, s. 113.
Licence:	PD traditional
Související:	Náš poklad/Na tom pražském mostě Prostonárodní české písně a říkadla/Rozmarínka

$\relative c'' { \key f \major \time 2/4 \mark \markup{\italic "Andante"} \autoBeamOff c8 c c c f4 c a8 a a a c4 a \repeat volta 2 {bes8 d d([ bes)] a c c([ a)] g a bes a g4 f8 r} } \addlyrics { Na tom na -- šem po -- li dvě rů -- ži -- čky sto -- jí; je -- ště jsem da -- le -- ko už mi je -- dna vo -- ní }$

Na tom našem poli
dvě růžičky stojí;
ještě jsem daleko
už mi jedna voní.

Jedna už mi voní,
a druhá rozkvétá:
že musíš, můj milej,
daleko do světa.

Daleko do světa,
za ty modré hory:
což mě, ach můj milej,
pro tě srdce bolí!

Kdybych byla ptáčkem,
zlítnou vlašťovičkou,
snášela bych se vám
nad vaší světničkou.

Ne tak nad světničkou,
co nad maštalema:
Jen abych věděla,
co můj milej dělá.

Nejdřív vodu nese,
potom koně češe;
po třetí za stolem^[1]
ceduličku píše.

Komu to, můj milej,
ceduličku píšeš?
Tobě to, má milá,
že moje nebudeš.

Z Hradecka. Srov. Suš 283, 579

↑ Jiní zde skončují takto:

po třetí miluje
černooké děvče.

[p1-1] Jiní zde skončují takto:

po třetí miluje
černooké děvče.

[1]