Prosba oběšencova

Údaje o textu
Titulek:	Prosba oběšencova
Podtitulek:	Pověst z Lounska
Autor:	Čeněk Zeman
Zdroj:	Kopřivy : List satyrický, 1.  ročník (1909), čís. 4 nebo 5. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Tak sto let tomu. Převor z Področova
z Loun z notné pitky matně bral se k ránu.
Už svítalo, když zděšen, beze slova,
se octnul u Citolib u čakanu.
Tam viselec se ranním větrem klátil…
Dřív sedlačíval dole na Břinkově.
Na jaře letos drába k smrti zmlátil,
když u ženy mu byl, na cizím lově.
Pak za trest na to hrdlem propad’ právu
a kat mu tady ustlal na oprátce.
Tak zdálo se, že mrtvý zvedl hlavu,
až podivně to zaskřípalo v kladce.
A převor bledý dutá slyší slova:
„Hej, zbožný muži! Duši bolest sterá
jak oheň pálí. Moje mladá vdova,
ač vdovou v pravdě teprv ode včera,
noc dnešní místo v pláči, jak se sluší,
probděla v loktech syna rychtářova.
Jdi, naprav ji a zachraň její mladou duši
a zpovědí ji k cnosti navrať znova…“
Tak doprál, povzdechl a hlavou klesl v plece
až na čakanu kruhy zachrastěly.
A němý převor, jak zvěř prchlá z klece,
dál k Citolibům pádil rozechvělý.
„Jdi, naprav ji…“ Jak z těžka, s bledou lící,
dnes pozdě vstával převor z Področova!
Kam podíval se, viděl šibenici
a v uších šuměla mu prosba viselcova.
A prosbu splnil. Večer každodenně
jak černý stín se plížil ke Břinkovu,
kde sladkým slovem v taji, nestřeženě,
zpovídal, pěstil hříšnou kyprou vdovu…