Projev prezidenta republiky při smuteční mši ve svatovítské katedrále
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Projev prezidenta republiky při smuteční mši ve svatovítské katedrále |
| Autor: | Václav Klaus |
| Zdroj: | hrad.cz |
| Vydáno: | 23.12.2011 |
| Licence: |  PD manifesto |
| Související: | Autor:Václav Havel |
 Související články ve Wikipedii:Státní pohřeb Václava Havla |
|
Vážený pane arcibiskupe, vážená paní Havlová, vážení vzácní hosté z domova i z daleké ciziny,
dovolte mi, jako prezidentu republiky, který do této funkce nastoupil bezprostředně po Václavu Havlovi, abych této velké osobnosti našich moderních dějin složil jménem České republiky, jejích občanů i jménem svým poslední hold.
Odešel prezident, politik, intelektuál, umělec. Odešel člověk, na kterého budeme vzpomínat s vděkem, úctou a respektem. Připadá mi, že za těch pět dní, které uplynuly od jeho smrti, o něm už bylo řečeno a napsáno snad všechno. Pokoušet se nalézt něco nového a originálního, něco, na co ostatní zapomněli, je asi marné.
Často přitom zaznívalo slovo „odešel“, což mnohým z nás zcela automaticky připomnělo poslední divadelní hru a film Václava Havla „Odcházení“.
S Václavem Havlem nepochybně mnohé odchází, ale zároveň mnohé naopak – i díky důslednosti jeho celoživotních postojů – neodchází. Pokusím se proto připomenout to, co neodchází, resp. co by s Václavem Havlem odejít nemělo.
Neodchází myšlenka, že svoboda je hodnotou, které stojí za to přinášet oběti, a že za pravdu, je-li o ní člověk přesvědčen, má smysl podstoupit zápas i s osobními riziky.
Neodchází myšlenka, že svobodu je snadné ztratit, když o ni nedostatečně pečujeme a že jedině demokracie umožňuje svobodný život jednotlivce a materiální i duchovní prosperitu země.
Neodchází myšlenka, že lidská existence má svůj transcendentní přesah, s jehož vědomím musíme žít.
Neodchází myšlenka, že svoboda je univerzální princip a že berou-li ji komukoli a kdekoli, ohrožuje to i svobodu naši.
Neodchází myšlenka, že slovo má nesmírnou sílu, že umí zabít i léčit, uškodit i pomoci, že umí měnit svět.
Neodchází myšlenka, že říkat se mají i nepříjemné pravdy.
Neodchází myšlenka, že menšinový názor nutně není nesprávný a že o něm musíme přemýšlet a diskutovat.
Neodchází myšlenka, že naše republika je naším dílem a že bude taková, jakou ji sami uděláme.
Některým smrtelníkům je dáno, aby myšlenky tohoto významu a velikosti zvedli, uchopili a učinili je svým životem. Václav Havel byl jedním z těch, kterým to dáno bylo.
Nejsme velký národ, a proto ani velkých postav nemáme na rozdávání. Přesto jsme často dopouštěli, aby bylo jejich dílo a odkaz zplošťováno či deformováno a tím znehodnocováno. Věřím, že Václava Havla nic takového nečeká. To už je ale jen a jedině na nás.