Pražské motivy/U Karlova

Pražské motivy Antonín Klášterský
Legenda o doktoru Kytlovi	U Karlova	Cestou tovární čtvrtí

Údaje o textu
Titulek:	U Karlova
Autor:	Antonín Klášterský
Zdroj:	Klášterský, Antonín. Pražské motivy. Praha: F. Šimáček, 1893. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

U Karlova.

Rád vyjdu z víru bouřných tříd
a zbloudím v ulic sítě,
kde můžeš klidně jít a snít
a nikdo nebudí tě.

Kol zahradní jdu hradby v snách
a myslím v stínu její,
jak za ní slunných po stezkách
se blázni procházejí.

A domy v mrtvé ulici
jsou smutné nemocnice,
kde v duchu zříš, jak trpící
se svíjí, stenajíce.

Dál nalezinec stojí tich,
a chmurný dům všech větší,
kde padlé ženy na ložích
se chvějí v hrozné křeči.

A nejdále báň Karlova
se klene v směsi domů,
a barva její nachová
se mísí v zeleň stromů.

Kdo jde tu, jde tak zamyšlen
a jde tak bez úsměvu,
ten v chrám a ten do chmurných stěn
jde k chorým na návštěvu.

Vůz zadrčí a zastaví.
Hlas zvonku zazní ryzí…
již otevřeno … churavý,
hle, nesen v dům … vše mizí.

A dále zpívá pták, a strom
dál šumí ze zahrady…
Jak společnosť se v koutě tom
to divná schází tady!

Ten kout jak dno, kam padne kal,
kam bídu, hanbu, hoře,
co vlna shltla, vichr vzal,
si skládá hrozné moře.

To věčné moře života,
jež dole se tam pění,
kde lodí sta se stroskotá
při bouři každodenní.

Ty domy, jež tak černavy,
jež tají klín svůj zraku,
jsou na dně moře přístavy
těch bídných lidských vraků.

A nechť i chvíš se v závrati,
a srdce chví se v křeči,
sem musíš jít a hledati,
moderní potápěči!