Pražské motivy/Legenda o staroměstském orloji

Pražské motivy Antonín Klášterský
Ó, venkované!	Legenda o staroměstském orloji	Dva věky

Údaje o textu
Titulek:	Legenda o staroměstském orloji
Autor:	Antonín Klášterský
Zdroj:	Klášterský, Antonín. Pražské motivy. Praha: F. Šimáček, 1893. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

Legenda o staroměstském orloji.

Spal národ, — orloj nebil mnohé věky.
Ve stínech, tichu, stopy krve v líci,
jež v koši zbledla nad peřejí řeky,
šli v dlouhé řadě naši mučenníci
tak noc co noc kol něho v bílé páře,
a jejich roucha nočním chladem vlála:
když k němu přišli, zastřeli vždy tváře:
spal národ — rafij na orloji stála.

Teď v půlnoci když plíží se tu řadem,
vždy vzplanou věrou mrtvé jejich oči.
Věk nový! Národ neudolán chladem!
Hle, zlatá rafij orloje se točí,
jak hodiny jdou, dni a noci s nimi,
jak nových roků slavné táhnou vjezdy,
a zima jaro, jaro honí zimy,
a slunce plá a kolem krouží hvězdy…

Věk dýchnul jarně přes mrazivá pole.
To víru v oku, sílu lásky v hrudi,
šli spícím krajem naši apoštolé,
tak nadšení, tak prostí a tak chudí,
zář plála svatá z duše jim i líce,
ti zvedli z lásky povržené dítě
na prahu chudých… Jasní se vždy více,
je den a není — jako na úsvitě.

Sic zvolna jen jak rafij ta jdem’ k předu,
vždy ještě smrť nám kývá, o klid loupí,
co naše je, dál svět ten jako z ledu
nám odpírá, žid tvrdý to a skoupý;
však nikdo již nás nezastaví v boji,
jsme dále dnes a dále budem’ zítra —
slyš, kohout volá starém na orloji,
jak zář by tušil budoucího jitra!