Pražské motivy/Legenda o Rolandově rohu

Pražské motivy Antonín Klášterský
Zima v městě	Legenda o Rolandově rohu	Na starém hřbitově židovském

Údaje o textu
Titulek:	Legenda o Rolandově rohu
Autor:	Antonín Klášterský
Zdroj:	Klášterský, Antonín. Pražské motivy. Praha: F. Šimáček, 1893. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

Legenda o Rolandově rohu.

U svatého Víta kdes mnohý věk a mnohý
máme v chrámě ukryty Rolandovy rohy;
a ty rohy tiše spí, kolem věčný boj náš hřmí,
kouří do oblohy.

Věk náš dávno zapomněl, jak ty rohy hrály;
hlas jich slyšet tisíc mil široširou dáli,
jak kdo na ně zatroubí, zní to lesů do hloubi,
přes hory a skály.

Zrazen, sevřen, opuštěn v divé bitvy palu,
Roland velký v tísni své, v nesmírném svém žalu
přitiskl k nim chvějný ret, zatroubil v ně naposled
tam u Roncevalu…

Staré rohy! Jak jsem dnes vzpomněl jich tak maně!
Snad už byl by právě čas vzít je v obě dlaně,
zatroubiti ze všech sil, do široka na sta mil
zatroubiti na ně!

Tuhá seč a tuhý boj — jak jej, Bože, zmoci?
Snad by rohu táhlý hlas letěl dnem i nocí
a v něm výkřik, prosba, žal, až by někdo přichvátal
přece ku pomoci.

Pohádko má stará, dík za útěchu tobě!
Nemáme však víry víc k nikomu než k sobě.
Kolem hory — Ronceval! Spěte, staré rohy, dál
ve chrámové kobě!

Marně zněl by ten váš hlas v dálku nad horami,
krásné sny by změnily na trpké se klamy.
Buďto vyrvem’ svoji zem, neb tu padnem’ s Rolandem,
ale vždy jen — sami!