Pražské motivy/Legenda o Faustově domě

Pražské motivy Antonín Klášterský
U Hálkova pomníku	Legenda o Faustově domě	Felix Sójkowski

Údaje o textu
Titulek:	Legenda o Faustově domě
Autor:	Antonín Klášterský
Zdroj:	Klášterský, Antonín. Pražské motivy. Praha: F. Šimáček, 1893. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

Legenda o Faustově domě.

Jako prázdný, mrtvý, němý,
stojí starý Faustův dům,
máj, jenž kol se snáší k zemi,
nevzbudí jej z tichých dum;
v šeru jako v lesku záře
stojí, vnořen v báji svou,
jako duše samotáře
nad snů vlastních hlubinou.

Jinak bylo v dávných letech,
světla plála v duchů rej,
kámen holý pučel v květech,
z par kmit’ svůdný obličej;
v tichou hudbu čarozvukou
časem ostrý vpadnul checht,
a Faust, trýzněn žízní, mukou,
do skrání tu vrýval neht…

Přešly věky — poetický
přísvit smetly domům s čel,
ale divno! bol jen lidský
do Faustových zavřen cel;
nad tím domem osud visí
bez proměny v každý čas,
tam, kde trpěl člověk kdysi,
po staletích trpí zas.

Ironicky zní ta shoda,
kde před řadou bájných let
vším, co v nitru lidstva hlodá,
zachvít chtěl se lidský ret,
kde po všem pjal ucho chtivé
pochybami štvaný duch,
po staletích jako dříve
člověk stojí — něm a hluch.

A dům starý na náměstí
zamčen, ztracen do snů svých,
jenom v čas, kdy listí chřestí
v smutných nocích podzimních,
příšerný ston vzbudí spáče,
ze sna v ráz je vyleká:
větru hlasem Faust tu pláče
zas nad bídou člověka.