Průvodce po Olomouci
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Průvodce po Olomouci |
| Autor: | Josef Kramář |
| Zdroj: | KRAMÁŘ, Josef. Průvodce po Olomouci. Olomouc: Knihtiskárna Kramáře a Procházky, 1880. Dostupné online. |
| Vydáno: | 1880 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
 Související na Wikidatech: Olomouc |
|
Průvodce
po
Olomouci.
Olomouc, Olomúc, Holomouc (Olmütz) král. hlavní město, od roku 1755. pevnosti kolikerými zděmi obehnanou, na pravém břehu řeky Moravy, v severní části země, 10 mil od Brna vzdálenou, 0·05 □ mil zaujímající. Čtyry velké brány vedou do města: severových. Hradní, na straně polední Kateřinská, jihozáp. Teresská. k sev. Františkova, která prvé Rohelskou slula, po starší dosud zachovalé bráně uvnitř města vedle městské vodárny. Mimo to vedou do města tři malé bránky pro pěší: Litovelský výpad mezi Teresskou a Františkovou, Hradišský výpad mezi Františkovou a Hradní branou a fortna Svatomichalská dříve Židovská, východně od chrámu sv. Michala. Olomouc čítá dvě velká náměstí. Horní a Dolní; kromě těchto na domě Hradní prostranství, biskupské prostranství před residencí arcibiskupskou, náměstí na předhradí aneb Matky Boží, Michalské a Maximilianovo náměstí na tak zvaném Juliánském vrchu, Blažejský, Uhelný a Mořický plácek; 43 ulic, 709 domů, kromě posádky vojenské a cizinců as 18000 obyvatelů většinou německých, z částky (asi 8000) Čechoslovanů a kolem 500 židů a vyznamenává se příjemným zevnějškem.[1]
Až do r. 1850. náležely k Olomouci následující před branou ležící předměstí, která nyní samostatné obce tvoří; Nová ulice (Neugasse), Plačtivá ulice (Zelená ulice, Greinergasse), Nový svět (Neuwelt, Salzergut) a Novosady (Neustift). Až do r. 1642 byla Olomouc prvním hlavním městem Moravy, sídlem zemské vlády a zemských sněmů. Moravská markrabata měla zde sídlo své. Od r. 1063 jest sídlem biskupským, jež tehdy český král Vratislav založil, Moravu od biskupství Pražského, k němuž téměř celých sto let náležela oddělil a Jana mnicha benediktinského z kláštera Břevňovského u Prahy za prvního biskupa ustanovil. Když se r. 1777 biskupství olomucké na arcibiskupství povýšilo, zřízena nová diöcése pro jižní část Moravy s podřízeným metropolitě olomucké biskupem v Brně, a Olomouc zůstala sídlem metropolity knížete arcibiskupa i kapitoly arcibiskupské.
Olomouc má zvláštní obecní řád a jest podřízena přímo místodržitelství. Kromě velitelství vojenských jsou zde následující zeměpanské úřady: c. k. hejtmanství pro okolí, k němuž 87 obcí a 24 osad náleží; c. k. krajinský, obchodní, porotní a delegovaný okresní soud; c. . návladnictvi; c. k. okresní berní dozorství; hornický komisariat, telegraf, poštovní úřad, cimentovna a celnice. Jiné společenské ústavy v Olomouci jsou: Obchodní a živnostenská komora pro kraj olomucký; filialka c. k. priv. národní banky, filialka c. k. priv. úvěrního ústavu z Vídně, živnostenská banka, spořitelna, česká občanská záložna, ústřední rolnická záložna a čtyry kontribučenské záložny pro bývalé kontribučenské sýpky statků olomuckých, panství klášterohradišského a kapitolních panství, měšťanská zastavárna, hospodářská jednota, hedbávnická jednota, hudební spolek, pěvecký spolek, střelecký sbor a střelecký spolek, okresní jednota učitelská a spolek moravských učitelů, matice školská, občanská beseda (čtenářský spolek český), hasičský sbor, katolická tovarišská jednota, německý turnverein, český sokol, jízdecký Horimír, veteránský spolek, dělnický spolek, spolek úředníků, spolek paní, veřejná kuchyně a j. v.
Až do roku 1854. byla zde universita, z níž pouze fakulta bohoslovecká, universitní knihovna, porodnice a nemocnice pozůstaly. Ústav chirugický vyzdvížen jest r. 1873. Jinak jest zde německá průpravna pro učitele a pro učitelky, české a německé vyšší gymnasium, německá vyšší realka, německá občanská škola a národní škola pro chlapce v klášteře dominikánském, občanská dívčí škola, dívčí škola v klášteře Voršilek, obě německé, škola obchodnická, škola řemeslnická, škola hudební, škola vojenská, škola podkovářská, tělocvična, plovárna, opatrovna pro malé dítky na Blažejském plácku, konečně soukromá národní škola česká, vydržována výše jmenovanou maticí školskou a škola rolnická na Hradisku.
Olomouc dělí se ve tři farní okrsky: první přisluší ku katedralnímu chrámu Sv. Václava na dómě. Chrám ten vystavěli na hradě olomuckém na příkré skále knížata olomucká, Oto Černý a jeho synovec Václav Pobožný, na začátku dvanáctého století s velikým nákladem. Chrám ten skládá se ze tří rozeznatelných částí: z průčelí románského, z lodě gotické a nového presbyteria ve slohu vlašském, přistaveného na konci šestnáctého věku od biskupa Stanislava Pavlovského. Nad průčelím zdvíhá se mědi krytá věž s hodinami, pod ní vchod do chrámu. Loď trojnásobná na dvou řadech štíhlých pilířů s pěkným klenutím. Presbyterium, do něhož se po 6 stupních vzhůru vchází, jest širší a vyšší nežli loď, čímž se souměrnost kostela ruší. Oltářů jest deset, s krásnými obrazy, částečně od znamenitých malířů. Zvláštnosť tohoto chrámu jsou tři kůry na provozování kostelní hudby. Na hlavním kůru jsou velké varhany, jež vystavěti dal r. 1588 biskup Stanislav Pavlovský a bijící hodiny; menší dva kury na tlustých pilířích u presbyteria jsou též opatřeny dvojími varhanami, jež zřídil biskup Karel z Lichtensteina r. 1690. Na straně jižní přistaveny jsou ke kostelu 2 kaple ke cti sv. Stanislava a p. Marie, pěkně malované. V kapli sv. Stanislava pochován jest zakladatel její biskup Stanislav Pavlovský. Kaple panny Marie mnohem starší než ona, chová na oltáři ostatky sv. Paulini, patronky města Olomouce. Mezi oběma kaplemi jest ve zdi mramorový památník zakladatelů chrámu, knížat olomuckých Oty II. a synovce jeho Václava. Nedaleko odtud u presbyteria krypta, kdež oba tito zakladatelové pochováni jsou. V levo od kaple sv. Stanislava nalezá se jiný velký kovový, vypuklý památník ku cti biskupa Marka, jenž zemřel roku 1565. a ve sklípku pod tímto památníkem pochován jest. Kromě těchto uzříš ještě u hlavního vchodu 2 památní mramorové desky, po každé straně jednu, jenž svědčí osobám méně důležitým.
Na straně půlnoční jsou dvě zákristie, jedna kanovnická, druhá vikářská. Onu vystavěl kardinál Dietrichstein ku konci 16. století a ozdobil starožitnými obrazy; druhá mnohem starší pochází dle Šembery z 13. století a má klenutí gotické. Ze zákristie kanovnické jde se po schodech vzhůru do archivu kapitolního silným gotickým klenutím opatřeného, v němž nalezá se kolem 1800 listin z nichž nejstarší a nejpamátnější jest z r. 1131 o přenešení stolice biskupské od sv. Petra k sv. Václavu. Tutéž nachází se v druhém oddělení kapitolní knihovna biskupem Zdikem (r. 1126—1151.) založená a více než 600 rukopisů obsahující, které až do 11. stol. sáhají. Mezi těmi zajímá zvláštně děkanem Bartolomějem r. 1263. založená kniha zemřelých (menolog), v níž zaznamenána jest písmem souvěkým vražda úkladně spáchaná v domě děkanském na králi Václavovi III. r. 1306. Toto proti ohni zabezpečené místo jest památné i tím, že tu za starodávna uloženy byly zemské desky Olomucké, odkudž, když se soud na Tři Krále a na sv. Jana Křtitele sešel, s velkou slavou do soudnice k sv. Michalu se přenášely. Vedle archivu nalezá se nové oratorium r. 1832. od arcibiskupa hr. Ferd. Chotka vystavené.
Pod presbyterium jsou krypty, z nichž horní vystavena jsouc na 8 pilířích zároveň s presbyteriem má pěkný oltář a ozdobená bývá v pašiový týden Božím hrobem. Ve výklenku v ní uloženo jest srdce kardinála Rudolfa (prince rakouského) zemřelého 1831. Pod horní kryptou jsou ještě dvě menší krypty, arcibiskupská a kanovnická, ježto vystaveny jsou z původní staré krypty kostelní r. 1661. z odkazu kardinála Dietrichsteina. Zvony jsou znamenité pro velikost i libozvuk. Ježto někdejší starobylé zvony, z nichž některé přenešeny byly z bývalého kostela sv. Petra, ohněm r. 1803. se rozlily, dal kardinál Rudolf r. 1827. u vídenského zvonaře Fridricha Seltenhofra nové uliti, z nichž největší sv. Václav 136 centů váží a největším jest na Moravě; druhý má 75, třetí 32 a čtvrtý 17 centů. Poledne zvoní se tu o 11. hodinách, na památku osvobození od Prušanů, když r. 1758. Olomouc obléhali. Konečně má chrám katedrální nákladné paramenty, drahocenné nářadí kostelní, krásné ornáty, monstrance, kalichy a jiné skvostné věci, jež na požádání cizincům se okazují; o svátcích Svatodušních když se biřmuje každoročně po celý týden veřejně vyloženy a proti skrovnému vstupnému k účelům dobročinným každému přístupny jsou.
Z původní jeho stavby zachovalo se jen průčelí, zděná čásť bývalých tří věží v průčelí a točité schody v nich. Kromě těchto přestaven celý chrám několikrát, jelikož vícekrát vyhořel.
Vně ku straně severní jest čtverohraná křížová chodba s pěkným klenutím a ozdobnými gotickými okny. Vedle křížové chodby jest gotická kaple sv. Jana Křtitele vystavená r. 1261. od Martinka z Příkaz. Jsou v ní dva náhrobní památníky ve zdi; na levé straně památník Arnošta Kužele ze Žeravic z r. 1524., na straně pravé náhrobní kámen kanovníka Václava z Moštěnic, jenž zemřel r. 1520.
Vedle hlavního chrámu sv. Václava ku straně děkanství kapitolního nalézá se malý kostel sv. Anny, od něhož jeden z kanovníků hodnost infulovaného rektora odvozuje. V tomto kostele o němž se dle Šembery první zmínka činí pod jmenem kaple sv. Máři Magdaleny v listu krále Přemysla Otakara II. z r. 1267., vykonávají se volby arcibiskupů.
V oboru téhož farního okrsku stojí ještě kostel Panny Marie Sněžné, mezi bývalou kolejí a bývalým konviktem jezuitským, jež nyní ve vojenské kasárny přetvořeny jsou. Má vysoký množstvím soch a štukaturou ozdobený portal, k němuž se stupněmi zábradlím kamenným opatřenými vychází a dvě úhledné věže v novější renessanci zbudované s dvěmi lucernami. Dle pověsti vystaven jest prvotně od Zdislava (z Chlumce, později zvaného) ze Šternberka na památku vítězství r. 1241. nad Tatary dobytého, zároveň s klášterem minoritským a byla v něm krypta moravského rodu Šternberků až do jeho vymření v 16. století.
Když minorité r. 1567. k sv. Jakubu přeloženi jsou, dán jest jezuitům tehdy do Olomouce uvedeným; po jichž vypovězení r. 1618. na čas zavřen jest. Léta 1620. v únoru konány v něm, když král Bedřich Falcký do Olomouce přijel, kalvinské služby Boží. Když pak po bitvě Bělohorské i s kolejí zase jesuitům navrácen byl, vystavěli jej jesuité r. 1712—1720 v nynější podobě. Uvnitř jest kostel ten pěkně malován; na stropě vyobrazeno obcování svatých a příběhové p. Marie Sněžné. Po obou stranách kostela jsou na vrchu galerie a pod nimi na každé straně čtvero kaplí kromě dvou v presbyterium. Na pravé straně v presbyterium jest kaple sv. Ignace, v níž viděti jest pomník biskupa Viléma Prusinovského z Vickova († r. 1572.), zakladatele koleje jesuitské, a na straně levé kaple sv. Františka, v níž jest památník děkana kapitolního hraběte Breunera († r. 1637.). Na tomto místě býval původní kostel minoritský sv. Františka.
V lodi na pravé straně jsou kaple p. Marie, sv. Josefa, sv. Michala archangela a sv. Angela Strážce; na straně levé kaple sv. Pauliny, sv. Aloizia, sv. Karla B. a sv. Kateřiny. Oltářů 14 s krásnými obrazy.
Po zrušení řádu jezuitů r. 1773. stal se kostel ten universitním a od r. 1779. kostelem vojenským.
Tento farní okres zahrnuje bývalý hrad a a předhradí, vůbec celou starší Olomouc jak bývala do doby krále Přemysla Otakara II. na skále vystavena. Farních osadníků jest zde jen asi 1900, poněvač kapitolní budova a rozsáhlé kasárny větší část prostory zaujímají.
Druhý farní okršlek přísluší k proboštskému kostelu sv. Mořice, který jest největším a uvnitř nejpěknějším kostelem v Olomouci; s vysokou příkrou střechou, dvěma kusými věžemi nestejné výšky v průčelí, malou štíhlou věžíčkou u prostřed, dlouhou lodí, lomeným obloukem ozdobně klenutou, již drží dvojí řada stíhlých pilířů. Má pěkný hlavní oltář r. 1854. dle návrhu vídeňského profesora Rösnera v gotickém spůsobu v podobě ohromné monstrance ze dřeva vyřezaný s velkým obrazem Spasitelovým výtečně řezaným uprostřed a čtyrmi malovanými obrazy po stranách a velmi ozdobnou kazatelnu též ve spůsobu gotickém od slovutného řezbáře Helbiga ve Würcburku, nákladem probošta rytíře Unkrechtsberka dělanou, na níž se spatřuje narození Páně v řezbě středověké.
Kromě hlavního oltáře jest zde ještě oltářů šest, a znamenité varhany, které mají 60 rejstříků a jež stavěl r. 1745. Vratislavský varhanář M. Engel, Čtyry zvony na pravé věži, na niž se jde točenými pěkně vyvedenými schody, z nichž největší r. 1722. nákladem vdovy Cecilie Riedlovy od Jiřího Reimera litý váží 133½ c. a několik náhrobků.
Při tom kostele jest arcikněžství a děkanství. Proboštem a zároveň arciknězem a děkanem bývá jeden z kanovníků hlavního chrámu sv. Václava, jenž požívá příjmů ze statku Vojnického.
Kostel sv. Mořice připomíná se ponejprv r. 1146. kteréhožto roku právo dosazování farářů ku kapitole olomucké přešlo, kdežto prvé opatové benediktinského kláštera na Hradisku kostel ten spravovali, pak r. 1257., 1310. a 1331., kdež se jmenuje při něm kaple sv. Mikuláše na hřbitově. Léta 1388. dne 5. července s velkou části města lehl popelem což bylo příčinou, že na začátku 15. století znovu vystaven jest v tom spůsobu jak se nyní nalezá. Roku 1412. započata při něm pravá věž, jak z nápisu na ni vysvítá; stavba dokončena r. 1458. Poslední změna v podobě zevnější tohoto chrámu stala se po velkém ohni r. 1709., kdež. pozbyl štítu vysokého mezi oběma věžemi v pručelí.
Na někdejším hřbitově u kostela bývala na severní straně také kaple sv. Cyrilla a Methuda, vůbec moravská (Sacellum Bohemorum) zvána, vystavena r. 1452.—1458., při niž kazatel český, nadán od dobrodinců. Za císaře Josefa II. však zamčena a r. 1812. rozbořena jest. Nyní jest na též straně kaple P. M. přímo ku kostelu přistavena ve slohu italském, pěkným oltářem a lavicemi opatřena ale tmavá, jelikož žádného okna nemá.
V tomto farním okrsku jest ještě neveliký kostel Početí Panny Marie při klášteře dominikánském na Bělidlech, ve spůsobu gotickém, znamenitý neobyčejně vysokým sedmirohým kuželovitým krytem. Vystaven jest za krále Jiřího nákladem některých dobrodinců mnichům Bernardinům tehdy do Olomouce uvedeným, a vysvěcen r. 1468. Zůstal v původním spůsobu nezměněn. Jest v něm 10 oltářů s několika pěknými obrazy. V postranní lodi na levé straně jsou staré malby z r. 1500., představující některé episody z umučení Páně a ctění p. Marie. Pod těmito neveliké sklepení pro Boží hrob dle vzoru Jerusalemského; níže pak přistavěná kaple zasvěcená P. Marii. Celý kostel obnoven jest před několika lety. Při témž kostele jest německá průpravna pro učitele a německá národní škola.
Třetí farní okrslek přísluší k farnímu kostelu Sv. Michala Archangela na vrchu svatomichalském. Jest to kostel novověký s třemi plochými báněmi, bílým plechem krytými, souměrnosti svou ozdobný a v nynější podobě své po velkém ohni r. 1709. postavený. První zmínka o něm děje se r. 1255. kdež jej král Václav I. i se statkem k němu náležitým dominikánům daroval. R. 1483. vystavěna v průčelí zvonice (dle nápisu dosud zachovalého) na kteréž jsou 3 zvony, nejstarší z r. 1469.; r. 1568. dána naň orloj staročeská o 24 hodinách, která při pozdějším přestavování zmizela. Za císaře Josefa II. učiněn z něho kostel farní na místo zrušeného kostela Matky Boží, a dominikáni přeloženi jsou do kláštera Bernardinského na Bělidlech, jelikož řád Bernardinů vyzdvížen jest. Tehdy přenešena k němu od kostela Matky Boží také bibliotéka, která obsahuje asi 500 spisů tištěných, mezi nimiž některé prvotisky. Od r. 1784. jsou tu uloženy kosti blahoslaveného kněze Jana Sarkandra. Za příčinou beatifikace téhož r. 1860., došel náležitého obnovení. V tomto kostele mívali stavové zemští, po všechen čas co se v Olomouci sněmové držely (až do r. 1641), před početím sněmu služby Boží, a pokud byly v Olomouci vysoké školy, slavily se tu služby Boží akademické. Nyní tu mají mši žáci gymnasialní.
Vedle kostela sv. Michala v pravo od hlavního oltáře v bývalé křížové chodbě kláštera dominikánského jest kaple sv. Alexi, prvé vůbec moravská jmenována, ježto se v ní až do přeložení kláštera dominikánského české služby Boží konaly. V 17. století měli v ní páni Podstatští kryptu rodiny své. V levo od kaple sv. Alexi v též křížové chodbě jest mohutná mramorová podoba rytířská, ježto vyobrazuje podkomořího zemskéko Karla z Vlašími, jenž zemřel r. 1475. a tuto pochován jest. Vedle té kaple jest ještě jiná kaple v níž alumnové ze semináře služby Boží mívají.
Níže od kostela sv. Michala přijde se v Sarkandrové ulici do podzemní kaple Všech mučedlníků založené r. 1614. z bývalé mučírny a přestavené r. 1672. na památku blahoslaveného Jana Sarkandra, faráře Holešovského, kterýž tu r. 1620. vyšetřován a mučen jest. Nástroje mučící jsou tam dosud. Roku 1860. se obnovila.
V tomtéž farním okrsku jest na Dolním náměstí kostel Zvěstování Panny Marie při klášteře kapucínském, který založen byl r. 1658. na místě 21. domků měšťanských k tomu cíli ukoupených.
Za Dolním náměstím v ulici Kateřinské kostel sv. Kateřiny při klášteře Voršilinském na konci Kateřinské ulice, se starobylým gotickým portálem a starodávným obrazem sv. Kateřiny na hlavním oltáři. Vystaven jest v poslední čtvrti 13. století k panenskému klášteru sv. Dominika. Po zrušení kláštera dominikánského r. 1782. dostal se i s klášterem Voršilinkám.
Při klášteře Voršilinském jest jak již podotknuto německá dívčí škola a průpravna pro učitelky.
Až do r. 1784. bylo v Olomouci ještě několik jiných kostelů, které jmenovaného roku se vyzvedly a kromě jednoho svaté Kláře zasvěceného, v němž nyní knihovna studijní umistněna, se zbořily. Jiné znamenité budovy v Olomouci jsou:
Děkanství kapitolní, na západ od hlavního chrámu sv. Václava o jednom poschodí. Toto stavení jeví z předu ráz nový, ale se strany půlnoční docela starožitný, obsahuje množství nádherných komnat, především ale skvostnou kapitolní zasedací síň, jejíž stěny obloženy jsou erby veškerých kanovníků zdejší kapitoly, od počátku sedmnáctého
století až do nové doby. Před budovou i pod ní krásné sady. Ona stojí na strmé skále nad ramenem Moravy a založena jest děkanem Bartolomějem r. 1267 blíž staré brány hradské, na témž místě, kdež prvé markrabský hrad stával. Leta 1306. byl zde poslední Přemyslovec Václav III. dne 4. srpna na pavlači dosud zachovalé a ku straně severní ležící od Kunrata z Mühlhofu úkladně zavražděn. Místo to označeno černou památní deskou. Roku 1451. bydlel zde krátkou dobu pověstný blouznilec a kazatel Jan Kapistran. Dne 4. července 1619. přišli sem komisaři stavů pod obojí a hrozili děkanoví a 7 jiným kanovníkům, že je svrhnou s oken do příkopu, nevydají-li klíče od hlavního chrámu a nepřidají-li se k usnešením stavovským. Věž kulatá, jež na severovýchodní straně děkanství vyniká, zaujímá kapli sv. p. Barbory nádherně obnovenou † kapitolním děkanem hrabětem Lichnovským r. 1876—1877. Vchod k ní vede z kapitolního domu. Tato věž jest jak se zdá poslední zachovalý zbytek bývalého markrabského hradu.Palác arcibiskupský na prostranství biskupském; skvostné a rozsáhlé stavení o dvou patrech s třemi vjezdy, které jdoucímu z nádraží co troje vysoké stavení se jeví, jelikož má tři křídla k té straně. Východní čásť i se zahradou stojí na příkré skále, která se tudy až k bývalému Záhrobí (Zarten) táhne. V nynějším spůsobu zbudován jest r. 1667—1670. za biskupa Karla hraběte z Lichtenšteina od vlašského stavitele Fontany na témž místě, kde prvé stával dům biskupský, někdejší děkanství u sv. Petra a několik měšťanských domů. V něm jsou 2 kaple. Roku 1848. bydlel zde císař Ferdinand dobrotivý a vzdal se zde 2. prosince téhož roku vlády ku prospěchu Jeho V., nyní panujícího císaře Františka Josefa I., jenž zároveň vládu nastoupil. Z něho vyšla dne 4. března l849. ústava rakouská; r. 1850. měl zde kníže Švarcenberk konference s pruským ministrem Manteuflem o uspořádání Německa, konečně v květnu 1851. a v září 1853. slaveny v něm hlučné Sjezdy JJ. VV. císaře Františka Josefa s cárem ruským Mikolášem. Letošního roku 1880. bydlel zde náš nejmilostivější zeměpán dne 29., 30. a 31. srpna, když Olomouc návštěvou svou poctil, v těch komnatách, v kterých r. 1848. vládu nastoupil.
Stará radnice Předhradská na rohu arcibiskupské ulice, kdež nyní vikářský dům č. 16 stojí. Nepochybně ona budova, ve které při obležení Olomouce r. 1241. Zdislav z Chlumce, co vůdce českých vojsk proti Tatarům bydlel.
C. k. zbrojnice, naproti paláci arcibiskupskému. Vystavená r. 1771. tu, kde prvé bývala akademie stavovská. Obecná nemocnice s porodincem a opatrovnou nalezenců, založená r. 1785. ze zrušeného kláštera a kostela sv. Jakuba. Blíže dveří, nimiž se z ulice kanovnické do nemocnice vchází, stával až do r. 1792. kostel sv. Petra a Pavla jeden z nejstarších kostelů olomuckých, jenž se r. 1063. kostelem biskupským stal a ním byl až do r. 1131. kdež se sídlo biskupské k nově vystavenému chrámu sv. Václáva přeneslo.
Residence proboštská vedle nemocnice a residencí ostatních kanovníků, z nichž 6 jest v ulici kanovnické 2 v arcibiskupské a 3 na Hradě v ulici Scholastické.
Dům arcibiskupské konsistoře na arcibiskupském prostranství z bývalé sýpky upravený r. 1828. pro kanceláře konsistorialní.
V coudní ulici: C. k. vojenská vychovatelna s plavárnou v rameně řeky Moravy a všelikými potřebami ku cvičení gymnastickému. Až do r. 1853. bývala tu také škola setniny kadetní, která se toho roku do Hainburku přeložila.
C. k. hejtmanství na východní straně prostranství Předhradního, stavení velkolepé vkusné v nejnovější době r. 1854. zbudované. V též budově zároveň umístěn c. k. telegrafní úřad. Až do r. 1860. býval v této budově úřad krajský.
Kasárna špitálská na prostranství předhradském, naproti hejtmanství, budova ohromné velikosti na přední straně dvou- a na protější straně, jelikož na strání stojí, čtyrpatrova s kaplí sv. Jana Křtitele ve dvoře zbudována blahé paměti císařem Ferdinandem dobrotivým r. 1846. na místě bývalých dvou klášterů — kláštera řeholních kanovníků sv. Augustina s kostelem Všech Svatých a kláštera Kartusianů s kostelem Nanebevzetí p. Marie zrušených císařem Josefem II. Na vystavění této kasárny spotřebováno prý 4000 sáhů kamene a 14 milionů cihel
Vedle této
Bibliotéka universitní čili studijní, zřízena v bývalém kostele sv. Kláry. Tato bibliotéka 2. dubna 1778. otevřena, stává nyní 102 léta. Císařovna Marie Teresie založila ji r. 1774. co knihovnu universitní spojením knihovny olomucké jezuitské koleje r. 1773. vyzdvižené s knihovnami ostatních na Moravě a ve Slezsku vyzdvižených jezuitských a čtyřiceti jiných později zrušených klášterů. Po vyzdvížení university překřtěna bibliotéka tato názvem bibliotéky studijní, která r. 1877. 50.293 děl v 63.385 svazcích a 4917 sešitů méně než 100 stran obsahujících čítala a stále se rozmnožuje. Tato knihovna chová vzácné rukopisy a tiskopisy z prvních dob vynalezení knětiskařství, přístupna jest čtenářům vyjma neděle, svátky a pondělky každý den, totiž v měsících říjnu až závěrečně dubnem ve středu a v sobotu dopoledne od 9—12 hodin, v měsících květnu, červnu a červenci v sobotu od 9—12 hodin dopoledne, ve středu a v sobotu odpoledne od 3—6 hodin v ostatních dnech dopoledne od 10—12 a odpoledne od 4—6 hodin. V srpnu a září jsou prázdniny — knihovna zavřena. V této knihovně jest též krásná sbírka mincí, která se každému okáže, kdož o to požádá představeného knihovny.
Vedle knihovny stojí:
Kasárna sv. Kláry na místě bývalého panenského kláštera téhož jména, která se táhne až ku starým městským hradbám po strání dolu. Vedle této:
Věznice (Frohnfeste), stavení trudného zevnějšku s kaplí od obce olomucké r. 1843—1845 na témž místě vystavěna, kdež prvé městský špitál se starobylým kostelem sv. Ducha, založeným kolem r. 1246. býval.
Naproti věznici a kasárny sv. Kláry vedle kostela Marie Sněžné stojí na místě bývalého kláštera velká kasárna jezuitská, budova řádem jezuitským r. 1718.—1722. důkladně přestavěná, v které původně od třináctého věku až do r. 1567. klášter minoritský stával.
Radnice, velkolepé stavení o dvojím patru s pěkným na sloupeeh postaveným portálem na straně východní, k němuž dvojité, erby království českého a jinými ozdobené schody vedou a gotickým vchodem na straně západní, k němuž prvé též dvojité schody vedly, z nichž ale levá strana zastavena jest vojenskou strážnicí. Má vysokou štíhlou věž jehlancovitě ve dvě lucerny končící s galerií pro hlásného a v prvním patře gotickou kapli sv. Vavřince s ozdobným arkýřem. Na straně severní pověstné staročeské okolo r. 1490. od Ondřeje Pohla udělané, r. 1572. Hanušem Pohlem předělané a r. 1746. Martinem Weinerem opravované hodiny s ciferníkem o 24 hodinách s cimbálky a kladívky jež se pohybovali a písně hrály a staletým kalendářem od r. 1746—1847., které ale zkaženy jsou; při zemi ve dvoře starodávné sklepy, z venku přistavené krámy. Na tom místě kde nyní jest radnice, byl prvotně dům kupecký za krále Přemysla Otakara II. r. 1261. založený, v němž kupci a řemeslníci zboží své vykládali a clo z něho platili. Z tohoto původního stavení zachovaly se posud ve dvoře krámy goticky klenuté se vchody kamennými. S povolením markraběte Jošta r. 1378. vystavěla se vedle domu kupeckého radnice a oba domy spojily se v jeden. V tom spůsobu zachovala se do r. 1564., kdež se nynější předek a portal nad průjezdem přistavěl. Od té doby utrpěla uvnitř i vně mnohé změny, které ji ku prospěchu nesloužily, jmenovitě zrušení starožitné radní síně r. 1836., ježto byla ozdobena pěkným dílem řezbářským, a neladným přepažením ostatních místností ku potřebě c. k. krajinského soudu, jenž tam jest umístěn od r. 1850. Stará radnice prý prodána byla r. 1411. jistému Martinovi z Boskovic, kde však stála není známo.
Obecní dům naproti radnici na severní straně Horního náměstí. Zde jest od roku 1850. umístěn úřad městský a uložen archiv městský s důležitými lístinami a pamětní knihou, kterou Václav z Jihlavy okolo r. 1430. založil. Budova prostranná, se slíčným průčelím, které obnoveno jest v době nejnovější.
Dům policejního komisařství vedle předešlého, v němž r. 1850.—1853. byl úřad podkrajský.
Nárožní dům mezi Litovelskou a Ferdinandskou ulicí na Horním náměstí, největší měšťanský dům, který r. 1556. Václavovi z Ludánic, hejtmanu zemskému a později hrabatům Salmům náležel.
Divadlo městské s redutním sálem, proti radnici na západní straně Horního náměstí. Dům prostranný, úhledný, postavený r. 1830. z bývalého obecního domu, v němž bydlíval komandant pevnosti. Do r. 1830. bylo divadlo na Dolním náměstí v hořejším poschodí onoho domu, v němž jsou jatky. Dům č. 22 nové, vedle divadla, v němž nyní jest kavárna, památný proto, že v tom domě r. 1476. králové Vladislav Český a Matyáš Uherský se sešli a onu úmluvu měli, dle kteréž Morava od koruny České odtržena a Matyáši postoupena jest do jeho smrti. Na památku téhož jsou na domě malované erby Český, Moravský a Uherský.
Hôtel Lauer, velkolepý hostinec nově zbudovaný před několika lety.
Hôtel Goliath, hostinec starší, též velký a oblíbený.
Dům měšťanský č. 17 nové na Horním náměstí, jenž činí roh k Dolnímu náměstí, že v něm byla nepochybně nejstarší lékárna od r. 1476. až do 1856., jak o tom nad gotickým kamenným vchodem do nynějšího kupeckého krámu vyrytý nápis svědčí. Jest to tatáž lékárna, která nyní umístěna jest na západní straně Horního náměstí a u zlaté koruny sluje.
Dům kapitolní č. 21 nové v České ulici; v němž r. 1619. chováno bylo 8 kanovníků ve vězení po 6 měsíců od strany pod obojí, že se k ní přidati nechtěli. Dům ten, jenž prvé pp. ze Žerotína posledně Bedřichovi z Tiefenbachu náležel, sloužil ku konci 16. a na počátku 17. věku českým bratřím k službám Božím, protož jej císař Ferdinand II. po bitvě na Bílé Hoře konfiskoval a daroval kapitole olomucké.
Nová realní škola na Mořickém prostranství na straně severní, nádherně a velkolepě postavena o trojím poschodí r. 1873.—1874. a ozdobena čtyrmi sochami v průčelí, představujícími: Alexandra Humbolda, Amosa Komenského, hvězdáře Keplera a J. Liebiga. Zaujímá též museum Frant. Josefa.
Městská farní škola též na Mořickém prostranství na straně západní, vystavená r. 1841.od litovelského výpadu počínaje na levé straně:
Číslo 1 nové. Vojenský stavební dvůr s obydlím ženijního ředitele s krásnou zahradou na baštách, do níž se z prvního patra řečeného obydlí vchází.
Vedle č. 3. nové. Krásná budova s modlitebnou židovskou a prostrannou zahradou.
Číslo 7, 9 a 11, tři měšťanské domy zahrnující pivovár a sladovnu, kde se ale nevaří, jen částečně sladuje a sklady drží.
Číslo 13. C. k. učitelský ústav pro učitele a chlapecká nár. škola.
Naproti klášter dominikánský prvé Bernardinský.
Číslo 15. nové, Česká národní škola, zbudována r. 1875. nákladem matice školské a jiných dobrodinců; stojí na témž místě, kdež býval starý hřbitov, jak někteří tvrdí židovský, neboť vykopalo se při kopání základů množství lidských kostí a všelikých podivných okras.
Číslo 17. nové, Direkce ženijní s prostrannou vojenskou jízdárnou. V tomto domě bývala až do r. 1847. akademie stavů moravských.
Číslo 19. n., První česká národní kněhtiskárna doby nové, založena r. 1870. † Karlem Procházkou; neboť první stálou tiskárnu v Olomouci založil již r. 1538. Jan Olivetský, která nepochybně také byla česká, neboť se v ní vydala díla česká, jako „Kniha o vodách hojitelných v teplicích moravských“ a Paprockého „Zrcadlo markrabství moravského,“ ozdobené erby pánů a rytířů, a poněmčila se nepochybně teprv po bitvě Bělohorské, neboť až do té doby jevila Olomouc rozhodný ráz český, jakkoli množství obyvatelů německých čítala. Číslo nové 25. Měšťanská vinopalna v budově starožitné vícekrát přestavované, kterou váreční měšťanstvo od jistého Ant. Pavla r. 1841. ukoupilo. Dům ten nese v průčelí znak jezuitský z r. 1688. a ve dvoře tesaný kamenářský erb z r. 1729.
Na protější straně bělidel dále stojí hlavní celnice, budova stará, sešlá, kteráž prý za dob starších s vedlejšími nižšími budovami za měšťanskou střelnici sloužila.
Vedle těchto budov stojí městská vodárna a vedle této stará brána Rohelská, která v dobách starších z města vedla a jejíž místo nyní Františkova brána zastupuje.
Kráčíš-li od vodárny městské zpět ku bráně Františkově, uzříš vlevo, jakmile můstek přes rameno Moravy překročíš, sady Františkovy, velmi příjemnou stínnou stromovou procházku, kteráž navštěvována bývá především dětmi, jelikož stínu hojnosť a zdravého vzduchu dostatek poskytuje. Tyto sady dosahují až k zadnímu konci kláštera dominikánského, a poskytují zároveň pohled na zbytky starých městských hradeb, z nichž ještě dvě hradební věže a sice při čísle 19. čtverhranná, a při čísle 25. kulatá se zachovaly.
Kráčíš-li ale branou Rohelskou do ulice vodární, uzříš na straně pravé pěkně upravené Nové lázně, kdež rozmanitých teplých léčivých a parních lázní dostati lze.
Na straně levé nově upravený prostranný dům pro chudé a choré, jejž město r. 1875. s nákladem znamenitým k účelu tomu ze staré zakoupené budovy postavilo.
Kráčíš-li ulicí touto vzhůru a uhneš pak v pravo do ulice pekařské, uzříš v pravém pořadí úhledných domů cís. král. poštovní úřad a c. k. cimentovnu. V této ulici jest několik zájezdních hostinců.
Když se však uhneš v levo ku kostelu Panny Marie Sněžné a zabočíš do ulice Božího těla, tuť stojí v levo:
Školní kasárna, nárožní dům o třech patrech vedle kostela P. Marie Sněžné do ulice Božího těla, jenž tak sluje, poněvač tu byly do r. 1772. vysoké školy jezuitské, tak zvaná academia bonarum artium.
Konviktská kasárna v ulici Božího Těla vedle předešlé; jmenuje se tak od bývalého konviktu šlechtického, kterýž tu jezuité, obdrževše od císaře Ferdinanda II. statky, městu Novému Jičínu odňaté, r. 1624. zřídili a r. 1667. z přikoupených 12 domů vedlejších, jak nad hlavními vraty poznamenáno, rozšířili. V ní jest kaple Božího Těla, malována na omitce, kdež se vypodobňují některé příběhy z obležení Olomouce od Tatarů r. 1241. V té kapli mívají evangelíci Olomučtí a okolní několikkrát do roku služby Boží. Za dávné doby byla zde ulice židovská se synagogou a školou. Když však r. 1454. židé z Olomouce vypovězeni byli, vystavěna jest na tomto místě řečená kaple Božího Těla. Po zrušení řádu jezuitského spojen konvikt s Teresianskou akademií Vídenskou a do stavení konviktského vložena nejprve nemocnice vojenská a r. 1791., po přenešení nemocnice na Hradisko, udělána z něho kasárna dělostřelecká, a při ní později škola.
Stavení universitní naproti konviktské kasárně. V přízemí téhož velký promoční sál, ozdobený obrazy starších a novějších panovníků rakouských. V budově té jest německé gymnasium a knihovna gymnasialní. Jezuité vystavěli ho mezi r. 1717—1720. Roku 1783. přeloženy do něho vysoké školy, kdež pozůstaly až do jich vyzdvižení.
V tétéž ulici naproti něco níže stojí měšťanský chudobinec a budova spolku katolických tovaryšů s pěknými sbírkami.
Vedle kostela sv. Michala arcibislupský seminář, stavení velkolepé, r. 1839—1841. nákladem arcibiskupa Maximiliana barona Someraua Beeckha z bývalého dominikánského kláštera přestavené, s pěkným sloupořadím v popředí. Tu bývala ondy soudnice a sněmovna zemská, erby nejvyšších úředníků zemských ozdobena, z níž r. 1767. učiněno večeřadlo kláštera dominikánského.
Vedle téhož semináře občanská dívčí škola, bývalá farní škola u sv. Michala, vystavená r. 1844.
Naproti dívčí škole, která jest nárožním domem do ulice Purkrabské, kdež se v dobách minulých na Záhrobí (Zarten) říkávalo:
Č. 2. n. Bývalý purkrabský dům, jejž, pokudž se v Olomouci sněmy držívaly, pukrabí stavovský, opatrovatel blízké soudnice a sněmovny, obýval. Po zrušení purkrabství učiněna z toho domu kasárna purkrabská; v novějších dobách použit nejprvé pro čásť gymnasia, pak pro řemeslnickou školu, konečně pro vyšší realku; a když se nová velkolepá reálka naproti kostelu sv. Mořice postavila, zřízená v domě tom městská zastavárna. V průjezdu téhož domu uzříš dosud velkou památní desku s dvěma znaky a nápisem již málo čitelným.
Vedle téhož č. 4. n. Budova městská, ve které se v nejnovější době veřejná kuchyně ku prospěchu chudšího obecenstva zařídila, kdež za velmi levný peníz chutně snídati, obědvati i večeřeti můžeš.
Naproti této, též v ulici Purkrabské, ale něco níže v č. 3. n., c. k. slovanské gymnasium, jehož čásť, poněvač budova nevystačuje, v občanské besedě, v národní škole matice školské a ještě v jednom soukromém domě se umístiti musila.
Z ulice Purkrabské zabočíš v levo do ulice hrnčířské a uzříš v pozadí velkolepou nově postavenou budovu pana Nitše s velkolepou strojnickou dílnou, která částečně umístěna jest pod hradbami městskými, k níž také schválně zřízené ku hradebni zdi přiléhající schody dolu vedou.
Kráčíš-li hrnčířskou ulicí dolu až ku kostelu kapucínskému, octneš se:
Na jižním rohu téhož náměstí, kdež se do Kateřínské ulice vchází, stojí úhledný třípatrový dům č. 30. n., jenž náleží besedě občanské a středištěm jest českého národního ruchu a shromáždištěm všech českých spolku v Olomouci a okolí. V témž domě umístěna též občanská záložna.
Ústřední rolnická záložna jest v České ulici č. 8. n. a záložny kontribučenské na horním náměstí vedle lékárny u zlaté koruny v č. 26. n.
Na rohu Dolního náměstí, kdež se do Dolní ulice vchází, stojí velkolepý hostinec p. Pietsche, krásná starožitná, někdy panská budova, kterou nynější vlastník před několika lety docela a velmi vkusně přestavěl.
V tom samém pořadí, směrem k Hornímu náměstí, městské jatky č. 41. n., stavení velké, velmi kluboké, dvoupatrové. V přízemí jsou mastné krámy, a v prvním patře, k němuž z náměstí dvojité schody vedou, kněhtiskárna. Až do r. 1830. bývalo tam městské divadlo.
Dále v tom samém pořadí směrem k Hornímu náměstí viděti na domě pod č. 45. n. půl koně v skoku, co památku na podivnou událosť, dle které prý kůň s mladou ženštinou oknem druhého patra vyskočil a šťastně bez úrazu na náměstí se octnul. O příčině téhož skoku kolují podivné báje.
Naproti tomu domu něco níže, otvírá se z Dolního náměstí ulice Panská. Nápadným zde dům po levé straně pod č. 3. n. stojící dvoupatrový a rozsáhlý, jenž patrně starobylý ráz jeví, ale nynějším majetníkem obnoven, bývalé zvláštnosti až na portal a průjezd setřel. V tom domě bydlel na začátku sedmnáctého století Jan Andrisek, zakladatel chrámu na Svatém Kopečku. Do nedávna byla v domě tom kaple P. Marie, na památku zjevení, jež ku založení řečeného chrámu podnět zavdalo.
V ulici Dolní blíže hradeb starý velkolepý měšťanský pivovar, náležející též várečnému měšťanstvu, němuž ještě mimo města při silnici k Nové ulici vedoucí, velkolepý ledový sklep na 40.000 věder se zahradní restaurací náleží.
Za branou Františkovou při ramenu Moravy, které hradby obtéká, jest měšťanská střelnice, náležející sboru Olomuckých střelců, v níž je veliká rotunda, nově zřízená budova a rozlehlé prostranství ku pohostění a úhledný, ač neveliký park ku procházkám. Před rotundou stojí allegorická socha, představující Austrii, kterou střelci na oslavení památky plnoletosti korunního prince Rudolfa r. 1876. postavili. K památnostem Olomuckým náleží též bývalý premonstrátský klášter na Hradisku, jenž na severovýchodní straně asi ¼ hodiny od Olomouce vzdálen, osudy svými s městem nerozlučně spojen jest. Jest to velkolepá budova, které se po čtvrtém nákladném přestavení toho osudu dostalo, že se na vojenskou nemocnici přetvořila. Veškeré nehody a veškeré svízele, jež Olomouc potkaly, potkaly i klášter na Hradisku a ještě v míře zvýšené, poněvač na ráně stojí a jakkoli opevněn býval, přece mocným nepřátelům, z nichž během čtyř století tří — Tataři, Husité a Švédové mimo jiných — naň doráželi, odolati nemohl a pokaždé téměř z kořene vyvrácen jest. Průčelí téhož kláštera k Olomouci obrácené vyniká architektonickou úpravou a celý klášter poskytuje vkusný a velkolepý celek. Bohužel, že vnitřek komnat účelem, ku kterémuž slouží, valně utrpěl, ba všude téměř bývalých hojných okras pozbyl. Někdejší konventní chrám Nanebevzetí P. Marie, jenž býval hlavní okrasou kláštera, slouží za kolnu na vozy a jiné nářadí. Takového osudu dostalo se klášteru, jenž sedm století přečkal, založen byv r. 1078 knížetem Olomuckým Ottem I. co klášter benediktinský, do něhož teprv vňuk zakladatele, Otto III., premonstráty Strahovské kolem r. 1160. uvedl. — Jedině bývalá prelátská kaple sv. Štěpána od r. 1786. farním kostelem osady Hradiské zachovala se. Bývalá a prostranná zahrada klášterní slouží částečně k účelům praktickým. Jednu čásť zaujímá sladovna — jinou větší r. 1876. nákladem hospodářské jednoty Olomucké, pomocí všelikých dobrodinců a neunávným přičiněním i mnohými obětmi profesora J. R. Demla založená rolnická škola, která slušnou úpravou každého navštěvovatele uspokojuje a hojnými sbírkami, v tak krátké době snešenými, překvapuje.[2]
Fílialkou bývalého chrámu na Hradisku bývalo nynější premostrátské proboštství s kostelem Navštívení P. Marie na Svatém Kopečku, kterýž na straně východní asi 1½ hodiny od Olomouce vzdálen leží, od dvou století oblíbeným jest poutnickým místem, a jehož původní založení r. 1629. z Olomouce, — tamním měšťanem a vínařem Janem Andriskem, jak jsem již podotkl — vyšlo.[3] Každý, kdož krásný ten chrám náležitě byl prohledl, zatouží zajisté i po dějinách téhož založení a vývinu. Z Olomouce jest tam příjemný výlet a ze Svatého Kopečku za jasné povětrnosti čárovný rozhled, který téměř celou Hannu zaujímá.
Za branou Teresskou překvapuje příchozího velkolepý park, jenž západní stranu Olomouce objímá a silnicí Prostějovskou ve dvě nestejně zařízené polovice se dělí. V pravo v stínovou stromovku a v levo v umělé luhy, nimiž se pískové cesty rozmanité vinou. Tato čásť má také skvostnou restauraci v podobě verandy, sklenníky, květinové sadby a jiné úpravy, pročež poskytuje Olomoučanům roztomilou, blízkou a rozsáhlou procházku.
Když mezi tímto parkem prostějovskou silnicí dále kráčíš, uzříš v levo krásně upravený městský hřbitov, který nákladnými pomníky, vkusnými hrobkami a vzornou úpravou každého překvapuje a vábí.
Za tímto hřbitovem stojí velkolepá sochařská dílna A. Melnického se sličnou verandou ku straně silniční, v níž uzříš velikou zásobu rozmanitých soch, křížů a jiných náhrobků z mramoru, žuly a pískovce.
Něco dále na pravé straně za silnicí stojí městská plynárna. O lednici a pivnici měšťanského pivovaru, která při tétéž silnici, ale na straně levé stojí, jsem se již zmínil.
V Olomouci jest 77 bývalých šlechtických domů, z kterých však s malými výminkami ráz starožitný již zmizel. Větší čásť vyšší moravské šlechty bydlívala zde, v dobách minulých za příčinou zemských sněmů, pokudž Olomouc ještě prvním hlavním městem Moravy bývala.
Horní náměstí krášlí velmi nákladná a vysoká socha sv. Trojice, postavená r. 1715. na památku, že mor v Olomouci delší dobu zuřivší, pominul, kromě toho vkusná kašna a vodovod s dobrou strumennou vodou. Dolní náměstí zdobí krásná socha p. Marie a dvě kašny. Na straně východní téhož náměstí byly veškeré domy s podloubím, z nichž se dosud jen několik zachovalo; to bývaly od starodávna samé kupecké domy, jimž se pod bohatými krámy (Reichskramen) říkávalo. Veškerá prostranství, jakož i celé město osvětleno plynem.
V Olomouci provozují se obyčejné živnosti a obchody jen pro potřebu místní a nejbližšího okolí. Továren zde téměř ani není. Mezi důležitější průmyslové a společenské podniky čítáme měšťanský pivovár, jehož původ až do 13. stol. sáhá, měšťanskou vinopalnu, strojnickou dílnu p. Nitsche, několik dílen zámečnických, dobře zásobené sklady vkusnébo nábytku, sklady střížního zboží, skla, porcelánu, zboží klenotnického, hodinářského, železnického, soustružnickébo atd., které potřebám časovým náležitě vyhovují. Zdravotnickým potřebám vyhovují čtyry lékárny, dostatečné množství lékařů a zemská nemocnice; potřebám vědeckým troje kněhkupectvi, čtvero kněh- a kamenotiskáren.
Obchod Olomucký zvýšuje se nemálo dvěma hojně navštěvovanými týhodními trhy na potravní věci, len, přízi, peří, dřevěné výrobky atd. ve středu a v sobotu; čtyrmi výročními a dobytčími trhy, totiž l. v pondělí po neděli v oktávu sv. tří králů, 2. v pondělí po sv. Jiří, 3. třetí pondělí po sv. Jánu Křtiteli, 4. třetí pondělí v říjnu; — každý trvá osm dní, a železnici, která se v Olomouci s pěti stran sbíhá a dovoz velmi usnadňuje. Na nádraží, které na východní straně za Hradní branou asi ¼ hod. cesty vzdálené jest, jezdí ku každému vlaku několik dostavníků a dvoukoňových i jednokoňových povozů, že se každou dobou ven i do města pohodlně dostati lze.
Procházky jsou jak již udáno příjemné, lidnaté a zajímavé okolí láká k zábavným výletům.
Založení Olomouce padá do nepamětných pohanských dob, nedá se tedy s jistotou určiti. Tolik lze tvrditi, že byla Olomouc jedním z nejprvnějších pevných sidel Moravy a za králů Velkomoravských důležitým, snad také zároveň se zašlým Velehradem, obdobným zeměpanským sídlem. Syn Českého vojvody Oldřicha, kníže Břetislav (příjmím Český Achilles), sídlil v Olomouci, když r. 1028. Polany z Moravy vypudiv, jmenem otcovým Moravu spravoval. V&nbs;ppamátkách psaných připomíná se Olomouc nejprvé k r. 1055., když Morava z nařízení knížete Břetislava na troje knížetství rozdělena jest a Vratislav knížetství Olomucké obdržel. Z toho vysvítá, že Olomouc již tou dobou nejdůležitějším místem té částí Moravy byla, když se sídlem knížecím stala a knížetství dle něho nazvalo. Rovněž i ta okolnost dotvrzuje takové mínění, poněvač tou dobou (r. 1063.) obnovené biskupství moravské, které zničením Velkomoravské říše skrze Maďary r. 907. zaniklo, v Olomouci při kostele sv. Petra na Předhradí zřízeno bylo. Olomouc neobmezovala se tedy toho času již na pouhý hrad, ale rozšířena byla předhradím na skále se rozprostírajícím. Od té doby byla Olomouc nepřetržitým sídlem knížecím a jevištěm stálých rozmíšek mezi Přemyslovci a šířila se ku straně jihozápadní, až k tak zvanému Záhrobí (Zarten), kdež se skalnatý hřbet do údolí níží, až do r. 1200., kdež markrabata Moravská do Brna přesídlila — jakkoli Olomouc sídlem biskupským i kapitoly a předním místem moravským zůstala, neboť se odbývaly zde každoročně zemské soudy a zemské sněmy.
Velepamátnou stala se Olomouc r. 1241., obležením a porážkou Tatarů, kterou celý křesťanský svět od zábubných nájezdů těchto strašlivých mongolských hord na vždy osvobozen jest. Toho času měla Olomouc čtyry brány, dvě na Hradě, z nichž šla jedna severně pod nynějším děkanstvím kapitolním dolů k ramenu Moravy a druhá jížně na Předhradí k biskupskému domu; a dvě na Předhradí, z nichž jedna řečená Předhradská šla na východ na Ostrovy mezi ramenem a hlavním tokem Moravy, a druhá, řečená Rohelská k Lascům. Dle Šembery byly tu snad ještě dvě menší brány. Židovská pod sv. Michalem a Svatoblažejská pod Záhrobím. Částku nejstarších hradebních zdí viděti jest ještě pod děkanským domem u ramena Moravy. Na Hradě byla kromě chrámu Svatováclavského škola a couda, kdež se držely sněmy a soudy obecní; zbrojnice a komora knížecí — původně také sídlo knížete. Na Předhradí bylo čtvero kostelů, farní kostely sv. Petra a Pavla a Matky Boží a kostely při klášteřích minoritském a dominikánském. Kromě toho byl zde klášter panenský řádu sv. Augustina. Blíž kostela sv. Petra byl dům biskupský, děkanství a vedle samého kostela dům proboštský, po obou stranách domu biskupského a proboštství byly domy kanovnické. Kromě toho bydleli na Předhradí řemeslníci, kupci a při hradbách za klášterem minoritským Židé.
Pod Hradem a Předhradím rozkládala se podměstí se zahradami, mlýny a dvorci. Za branou Předhradskou, mezi ramenem a hlavním tokem Moravy ležely Ostrovy a za mostem Moravským Předmostí a Závodí k Hradisku náležité. Pod klášterem panenským a Pod Novým hrádkem u mlýna, kterýž potomně nazván jest „Jakubský“ byly Rybáře a za branou Rohelskou Bělidla s mlýnem na rameně Moravy, níže ostrov Lasce se zahradníky a mlýnem. Obyvatelstvo bylo slovanské, zřízení obecního nebylo; veškerou správu politickou i soudní vykonávali úředníci hradští, jimž svěřena byla správa v Olomucku vůbec.
Král Přemysl Otakar II., jenž pověstným se stal zakládáním měst proti zpupné šlechtě, dal na západ pod Předhradím Olomuckým nové město stavěti, jež německými obyvately osadil. Toto město obsahovalo nynější Horní a Dolní náměstí, prostranství u sv. Mořice, ulice od bran k nim vedoucí, též ulici Českou a Bělidla. Město pak obehnáno jest kolem hradbami, z nichž nepatrná částka ještě ve Františkových sadech, jmenovitě dvě věže po dnes se zachovaly. Stavění města svěřil fojtovi čili rychtáři městskému (advocatus civitatis) a dal mu užitek z rychty a z mlýna k ní náležitého. Novému městu propůjčil některých výsad, osvobodil obyvatele od jurisdikce soudu zemského i od placení mýta v některých místech a ustanovil, aby nikdo na míli okolo města jim na ujmu piva nevařil; mimo to daroval novému městu, které od té doby královským slulo, na potřeby obecné některé statky. Tyto rozmnožily se během času až na 25 allodialních vesnic, podél řeky Moravy, a manský statek Německou Husovu za Šternberkem. Dne 13. října 1261. povolil měšťanům Olomuckým, aby vystavěli dům obecní, řečený Chaufhus, na prodávání rozličného zboží, ku prospěchu obce a udělil jim trh výroční na sv. Havla, kterýž měl trvati 6 neděl. Pro spravování věcí obecních zřídil obecní radu, složenou z 12 radních, z nichž každý 4 neděle do roka střídavě úřad purkmistrovský vedl. Takový spůsob správy městské byl i v Čechách až do panování císaře Josefa II. v obyčeji.
Tou dobou zřídil sobě též biskup Bruno dvůr manský, dle německého spůsobu, jenž se skládal z několika úředníků a manů, kteří byli povinni biskupa i statek jeho hájiti. S tím táhl z jara r. 1260. s králem Přemyslem Otakarem II. do boje proti Belovi, králi Uherskému. (Takových podmanských statků, jimž nynější arcibiskup jest lenním pánem, jest na Moravě 68 a v pruském Slezsku 2.
Roku 1261. a 1264. předsedal týž král sněmu zemskému v Olomouci. Roku 1281. zemřel biskup Bruno ze Šaumburku, který s neobyčejným prospěchem 34 let biskupství spravoval a jmění jeho znamenitě rozmnožil. V r. 1291. meškal v Olomouci mladý král Václav II., syn Přemysla Otakara II. a udělil městu znamenitých výsad a svobod. Roku 1306. byl zde syn téhož a poslední Přemyslovec Václav III., co osmnáctiletý král, čině výpravu válečnou do Polska, dne 4. srpna odpoledne na pavlači děkanského domu úkladně zavražděn. Tělo jeho odpočívá na Zbraslavě u Prahy, v kostele někdejšího kláštera cisterciackého, vedle pozůstatků otce, Václava II. Ku konci měsíce května 1311. uvázal se zde král Jan Lucemburský s Přemyslovnou královnou Eliškou v držení Moravy. Markrabě Karel, syn krále Jana zdržoval se v Olomouci delší čas; co Karel IV. založil v Olomouci nové desky zemské na spůsob posavadních v Praze, do nichž se vkládaly smlouvy statků zemských východní Moravy. Bratr téhož, Jan, stana se markrabětem Moravským, propůjčil listem z r. 1352. městu Olomouci práv Magdeburských, aby, jakž pravil, nemusili Olomučané za hranicemi práva hledati; a nařídil, aby potomně i jiná moravská města naučení brala u rady Olomucké. Kromě toho udělil Olomouci některá jiná privilegia k zvelebení obchodu. Roku 1380. a 1388. utrpěla Olomouc ohněm; jmenovitě r. 1388. vyhořelo téměř celé město a mnoho lidí při tom zahynulo. Markrabě Jošt, jenž dům svůj zde měl proti kostelu sv. Michala, zdržoval se více v Olomouci, než jeho předchůdce a předsedal zde soudům i sněmům zemským.
Ve válkách husitských prokázali se Olomučané co zjevní nepřátelé Husitů, což více připsati se může národní nenavisti Němců proti Čechům, než přítulnosti k víře katolické, poněvač později k protestantismu, jenž vyšel z Německa, přilnuli. R. 1453. shořela opět polovice města; roku následujícího musili se Židé z Olomouce vystěhovati. Tož stalo se nepochybně popuzením Jana Kapistrána, mnicha bernardinského, který se 19 dní v Olomouci zdržoval a tu ohnivá kázání držel. Židé musili domy své na Předhradí opustiti, je i se synagogou a hřbitovem křesťanům odevzdati. Tu kdež byla synagoga židovská, vystavena jest pak kaple Božího Těla.
Za krále Jiřího z Poděbrad, jenž Olomouci zvláště příchylen byl, dělo se v Olomouci více důležitých schůzek s uherským králem Matiášem, kterýžto věrolomný král, jakkoli byl zetěm Jiříkovým, jemu množství obtíží a překážek natropil, při čemž se obyvatelé Olomouce nevalně vyznamenali nevěrností svou k panovníků vlastnímu.
Za krále Vladislava II. nástupce Jiřího z Poděbrad přišel do Olomouce prvni knihtiskař Kunrat Baumgarten, který zde na začátku 16. stol. několik latinských knih vytiskl a r. 1502. opět z Olomouce odešel. Okolo r. 1538 ale zřízena jest v Olomouci stálá knihtiskárna Janem Olivetským. Téhož času také založená jest v Olomouci papírna, v níž dělán papír s erbem městským s nápisem „Olomunz“ a rokem.
Za krále Ludvíka počaly a za císaře Ferdinanda I. pokračovaly rozmíšky náboženské, neboť se učení Lutherovo v Olomouci vzmáhalo; tož přimělo později biskupa Viléma Prusinovského, že povolal okolo roku 1560. jesuity do Olomouce. V tu dobu připadá také založení vysoké školy v Olomouci přičiněním řečeného biskupa Viléma. Tato škola svěřena jsouc jesuilům byla od nich přenešena do jich koleje, kdež se ihned dvě fakulty, filosofická a bohoslovecká, založily, chvalného jména nabyly a zdaleka se navštěvovaly.
R. 1587. držána v Olomouci za slovutného biskupa Stanislava Pavlovského hlučná synoda duchovenstva diöcezánského, v níž se vyhlásila učení sněmu Tridentského, pokud se Moravy týkala. Tentýž biskup doprovázel v květnu r. 1592. Annu arcikněžnu rakouskou k zasnoubení s králem Polským do Krakova. R. 1594. dne 7. července uveden jest hejtmanem zemským Fridrichem ze Žerotina do soudu zemského slavný Karel ze Žerotína, jenž se byl prvé v táboře u Ostřiboma na výpravě proti Turkům zdržoval. O soudu zemském z r. 1600 vzešel mezi pány tuhý spor o to, má-li kardinál František z Dietrichšteina nový biskup Olomucký, nejsa zběhlý v jazyku Českém do sněmu přijat býti, čili ne; při čemž se někteří páni zemští velice rozhorlili pravice, že raději vlasť opustí, nežli by svolili, aby se v potazu jinším jazykem mluvilo než českým.
R. 1613. uvedl kardinál z Dietrichšteina kapucíny do Olomouce, jimž Jan Kavka z Řičan, pán na Brumově klášter při zdi městské za Prostřední (Teresskou) branou vystavěl, kterýž ale během třicetileté války rozbořen jest. V bouři r. 1618. i pozdější v Praze súčastnili se evangeličtí obyvatelé Olomučtí a jesuilé jsou vyhnáni. R. 1620. vtrhli Kozáci od Krakova do Moravy císaři Ferdinandovi II. na pomoc a ježto padlo podezření na Jana Sarkandra, faráře Holešovského, že se to stalo přičiněním jeho, byl k návrhu Václava Bitovského, vyslance strany protestantské z Brna v Olomouci, u vyšetřování vzat a mučen, a jelikož se naň nic dokázati nemohlo, konečně propuštěn, načež následkem mučení dne 17. března téhož roku zemřel. V červnu r. 1620. byl za hejtmana zemského Ladislava Veleně ze Žerotína, hlučný sněm v Olomouci, na němž uzavřeno, aby se panství Mikulovské, Kroměřížské a Hulínské, kteráž se odňala kardinálovi z Dietrichšteina králi Fridrichovi (Falckému) a panství Chropínské královně Alžbětě co dar korunovační deskami zemskými zapsala, též učiněno usnešení, aby desky manské z Kroměříže do Olomouce byly přenešeny, ježto biskupský soud manský již na sněmu předešlém zrušen jest.
Bitvou Bělohorskou (8. listopadu 1620.) skončila se nešťastná vzpoura a Olomouc i veškerá země podlehla v moc císaře Ferdinanda II. Dne 21. ledna 1621. přirazil Buquoi vůdce císařský, z Brna do Olomouce a obyvatelstvo se jemu bez odporu poddalo. Účastníci odboje jsou vyšetřování, žalářem a na statcích trestáni, kardinál Dietrichstein učiněn cís. gubernatorem a jesuité návrátili se opět do koleje své.
Až do té doby, jakkoli obyvatelé Olomouce z části byli Němci, převládala řeč česká ve všem jednání veřejném. To vše změnilo se r. 1620. a prvý podnět k tomu dal kardinál Díetrichštein, gubernator císařský, jelikož se v českém jazyku neznal. Tou dobou počalo i město klesati, které prvé přes 30.000 (dle jiných zpráv s předměstími 50.000) obyvatelů čítalo. Tou dobou bylo v městě 17, v předměstích 5 kostelů a 9 klášterů. Množství věží kostelních, brány a bašty nad hradbami vyčnívající zdobily je. Tak zvanou Novou branou, kteráž stála někde za kostelem panny Marie Sněžné, vcházelo se z Předhradí do nového města.
Roku 1642. jest tribunal zemský r. 1636. pro veškerou Moravu zřizený i s deskami zemskými z Olomouce do Brna přenešen, čímž Olomouc přednosti hlavního města pozbyla. Hned potom vtrhli Švédové do města a byli v něm až do 8. července r. 1650. V tom čase netoliko že mnoho platů na měšťanech vymohli, ale vypálili, aby se proti císařským lépe brániti mohli veškerá předměstí, jmenovitě i klášter na Hradisku, klášter kapucínský, a ulici koželužskou pod klášterem sv. Jakuba. Při jednom útoku vojska císařského na město dne 20. září 1644. vyhořelo také kapitolní děkanství. Olomouc zpustla tak, že po odtažení Švédů r. 1650. toliko ve 145 domech měšťanských a ve 23 domech šlechtických lidé bydleli, a 236 domů zcela opuštěných bylo. Od té doby nepovznesla se Olomouc více k bývalé své slávě a politické důležitosti.
Nové pohromy potkaly město r. 1709. ohněm, kdež 349 domů a 4 kostely vyhořely, pak r. 1714 a 1715 morem, kterýmž opět množství obyvatelů pomřelo. R. 1715. založena jest nákladem zemských stavů šlechtická akademie na Předhradí, tu kde nyní jest c. k. zbrojnice. R. 1741. přitrhl král Pruský Bedřich II. k Olomouci, která se jemu vzdala. Po 4 měsících pak odtáhli Prušané následkem uzavřeného míru. Skrze pozdější opět obnovené války s Pruskem uzavřela císařovna Marie Teresie, aby z Olomouce učiněna byla pevnosť nedobytná proti Prušanům, což se i také uskutečnilo. Předměstí Nová a Plačtivá ulice, Lasce, Nový Svět, Novosady a Povel, ježto byla přímo před městem, jsou rozbořena a přeložena čtvrt hodiny dále. Předměstí Ostrovy pod Hradem docela pominulo, špitály předměstské sv. Ducha, sv. Ondřeje a sv. Lazara přenesly se do města, město obehnáno novými hradbami a na řece Moravě, jejím ramenu a Povelce naděláno stavidel, k zaplavování okolní krajiny. Tou dobou přijela císařovna Marie Teresie do Olomouce ohledat stavbu, a jí ke cti nazvána brána i ulice kterou přijela Teresskou. Sotva že byla Olomouc opevněna, počala válka sedmiletá a Bedřich král Pruský přirazil dne 9. června 1758. k Slatěnicím a jal se opět Olomouc dobývati; opustil ji však po 36tidenním marném namáhání. Císařovna Marie Teresie povýšila pak veškeré členy magistratu za statečné chování do stavu šlechtického. R. 1773. zrušena kolej jesuitská a učiněny z ní kasárny. Když r. 1778. mezi Rakouskem a Pruskem nová válka vypukla, přeloženy jsou vysoké školy i s akademií stavovskou do Brna; po 4 letech však přenesly se opět do Olomouce pod jmenem lycea, které povýšeno jest r. 1827. na universitu.
Roku 1782. vyzdviženy jsou v Olomouci k nařízení císaře Josefa II. kláštery kartouzský, augustianský, klaristský a františkánský. R. 1784. také klášter na Hradisku. Roku 1785. přeložen krajský úřad z Olomouce do Unčova a Přerovský krajský úřad, jenž byl též v Olomouci do Hranic. Rada městská, kterou od časů Přemysla Ottakara II. volívalo měšťanstvo, zrušila se a na místě jejím zřízen magistrát z osob v právech zběhlých, kterýžto spůsob udržel se až do r. 1848. Od této doby volí se opět zastupitelstvo obecní měšťanstvem. Jakkoli se Olomouc po všech pohromách jež ji během 17. a 18. století potkaly, opět zotavila, přece nemůže, jsouc pevnostními zděmi sevřena, většího rozšíření dosíci, pokudž se tyto neodstraní. Že se tak alespoň z části státi má, prokazuje odstranění Hradní a Kateřinská brány, jelikož rozmáháním se obyvatelstva a ruchu veřejného potřeba rozšíření města co den více se objevuje. Nicméně zůstává Olomouc, byť se i jejímu rozvoji sebe větší meze byly kladly, nejpamátnějším městem Moravy, poněvač po mnohá století v jejich zděch nad osudem Moravy se rozhodovalo.
- ↑ Za starodávna byly v městě ještě dva plácky: Židovský trh a Ptačí trh.
- ↑ Jméno Hradiště neodvozuje se od hradu, ale od pohanského Hradiska, jakých k náboženským a jiným schůzím mnoho bývalo, z nichž dosud sem a tam některé se zachovaly. Hradisko takové tvořila urovnaná čtverhranná aneb okrouhlá, vysokým náspem obehnaná větší neb menší prostora na místě povýšeném aneb na kopci, do které obyčejně dva vchody proti sobě vedly.
- ↑ Bližší podrobnosti obsahuje knížečka o původu téhož jednající a na Svatém Kopečku za 10 kr. k dostání.