Prácheňský zpěvník/Ta dunovská náves
Prácheňský zpěvník | ||
Šla jest bábulenka | Ta dunovská náves | Ta kačena divoká |
1. Ta dunovská náves
pěkně zelená,
po ní se prochází
holka rozmilá;
prochází, prochází,
procházet bude,
dokud se ta náves
zelenat bude.
2. Ta dunovská náves
vpěkné dolině,
coje mi souzeno,
to mě nemine;
nemine, nemine,
minout nemůže,
Já tam mám chlapečka,
je jako růže.
A. Červenková, Paračov, *1853, †1931
1. Dunovskej[1] zvoneček
ten pěkně zvoní,
maličkej houfeček
mládenců stojí;
je jich maloučko,
jsou všichni hezký,
ten můj nejmilejší je nade všecky.
2. Dunovský mládenci
což se mně líbí:
mají černý oči,
tvářičky bílý;
na krku šátek,
pod bradou kličky —
což se nám točejí
po nich očičky.
Nebo:
2. Ty ptakovský chlapci
ty se mně líbí:
mají černý šaty,
košile bílý;
pod bradou mašle
pěkný herbávný,
jsou to hezký chlapci,
jsou k milování.
A. Červenková, Paračov, *1853, †1931
Barbora Němejcová, Zadní Ptakovice, 48 let (píseň zpívána u máje)
- ↑ Dunovskej — dunovickej (Dunovice)
1. Na tej naší návsi
jsou dva rybníčky,
plavil tam můj milej
vraný koníčky;
na jednom seděl,
to dobře věděl,
že za jinou pude —
mně nepověděl.
2. Copak si myslíš,
falešný chlapče,
že moje srdečko
pro tebe pláče?
Ono nepláče,
ono se směje:
hrajte mně, muziky,
pěkně vesele!
A. Kvěchová, Smrkovice, *1866, †1952.
Konopická.
1. A ten náš pan správce
už má vyhráno,
už má obilíčko
všecko svázáno;
my jsme sebraly
každou hrstičku,
nenechaly jsme tam
ani klásečku.
2. Jestli tam zůstaly,
my na ně pudem,
než poklasnej vstane,
my je seberem;
poklasnej vstane,
pude za námi,
my se mu schováme
v zeleném háji.
M. Janská, Sudkovice, 51 let.
Dožínková.