Prácheňský zpěvník/Je-li pak to pravda

Prácheňský zpěvník
Já mám zahrádečku roubenou	Je-li pak to pravda	Jestli se mně vyjeví

$\relative f' { \key f \major \time 2/4 f8 g a bes c4 a d8 d c4 bes8 a g4 \repeat volta 2 {f8 g a bes c4 a bes g} \alternative { {c r} {f, r} } \bar "|." } \addlyrics { Je -- li pak to prav -- da, ne -- bo ne, ne -- bo ne, že ply -- ne du -- dá -- ček po vo -- dě, dě? }$

1. Je-li pak to pravda, nebo ne,
[:že plyne dudáček po vodě?:]

2. Kerakž by to pravda nebylo,
[:když ho naše děvče vidělo!:]

3. Sběhli se tu lidé s hákama,
[:vytáhli dudáčka s dudama.:]

4. Když jsme tě vytáhli z tý vody,
[:nejčko nám zadudej na dudy!:]

5. Kerakž budu dudat na dudy,
[:když mám rozmočený píšťaly?:]

6. Zadudej, dudáčku, jak umíš,
[:však ty tomu dobře rozumíš!:]

7. Zadudal dudáček, jak uměl,
[:jak on tomu dobře rozuměl!:]

Alžběta Nováková, Neuslužice, *1869
— v dětství na pastvě

J. Zborník, (*1877) slyšel jako školák v H. Novosedlech od starých pamětníků tuto pověst:

Ve vsi měli dožínky, při nichž hrál dudák. Vesničané zpívali: „Ti sedláci ubozí, co oni se navozí kamene a křemene na ty panský maštale.“ — Přítomný dráb běžel ihned na zámek ohlásit to vrchnosti. Ta poslala drába pro dudáka. Ten sice přišel, ale odmítl hrát. Za to ho utloukli a hodili do potoka. Ve vsi pak zpívali:

Je-li pak to pravda, nebo ne… (1. a 2. sl. stejné) (náp.: Erben č. 201.)

3. Zabili dudáčka, obludy,
kdo nám bude hrávat na dudy?

4. Ještě je tu jeden takovej,
toho nám tu pánbu zachovej!