Povídejme si, děti/Snídaně
| Povídejme si, děti | ||
| Mytí | Snídaně | A ještě snídaně a ještě strojení |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Snídaně |
| Autor: | Josef Čapek |
| Zdroj: | Povídejme si, děti. Praha: SNDK, 1959. Str. 12-15 Moravská zemská knihovna v Brně |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
 |
|
A, panečku, káva, to je dobrá věc! A kakao, to je také dobrá věc! A rohlík nebo houska, a copak teprve vánočka, to je také dobrá věc, a chleba s máslem taky, jakpak teprve, když je k tomu ještě zavařenina, to je ještě lepší věc. Sem s tou snídaní, sem s ní, to si dáme! Kdo se pořádně nenasnídá, kdo se v tom šťárá a nípe, nedojí a nedopije, nechá stát v hrníčku, ten ničemu nerozumí, ten je hloupý. Ten neporoste, ten nebude mít pěkné červené tvářičky, ten bude hubený, bude mít ruce a nohy tenké jako hůlčičky, takový, když si bude někdy chtít poskočit, tak se třebas ta tenká lýtka někdy pod ním zlomí. Ale kdo se pořádně nasnídá, ten je silný, že by mohl zabít i sedmihlavého draka, kdyby nějakého potkal.
A co tedy snídal silný Stojša, že přemohl lítou saň?
Ó jejej, co ten všechno snídal! Ten vypil šest velkých hrnků kávy, snědl k tomu šest krajíců chleba s máslem a ještě se navrch napil mléka a snědl několik housek a rohlíků a pak byl tak silný, že toho draka lehce přemohl. Možná, že se ten drak tenkrát pořádně nenasnídal, třebas zapomněl nebo mu nechutnalo, to on jistě neměl tak dobrou kávu, jako máme my, a proto byl slabý a neubránil se dobře tomu Stojšovi.
A co snidá drak?
Drak, ten asi snídá oheň a kamení, on jistě nemá žádnou takovou maminku, která by mu uvařila kávu.
A odkud je káva?
Káva, to rostou taková zrníčka na keřích někde až za mořem v dalekých zemích, kde pořád svítí sluníčko. Tak tam moc svítí sluníčko, že jsou tam lidé z toho slunce tak opálení, že mají od toho černou kůži. A to jsou černoši.
A kakao?
Kakao také jsou taková zrníčka a ta se rozemelou a z mouky těch zrníček je kakao a také se z nich dělá čokoláda.
A z čeho je cukr a proč je tak sladký?
Cukr, ten se dělá z bílé sladké řepy. Roste taková řepa na poli a má takový tlustý kořen; a nejdřív musí pořádně napršet, aby ta řepa neměla žízeň a hlad. To je její snídaně. Potom musí být pěkně, aby na tu řepu hodně svítilo slunce. A jak to sluníčko svítí, tak ta řepa si z té jeho záře bere všechno to, co je v slunečním světle nejsladší. A z toho se v té řepě udělá sladká šťáva a z té šťávy se pak dělá cukr.
A hrušky a jablíčka jsou také sladké od toho, že si ze sluníčka berou sladkost?
Hrušky, jablíčka, víno, jahody a všechno ovoce také.
A jsou také černoši sladcí, když na ně tolik svítí sluníčko?
Černoši — no, možná, že černoši jsou uvnitř sladcí, ale to nikdo neví.
A proč je cukr bílý a není černý?
Protože by černý cukr vypadal jako uhlí a nikdo by pak nepoznal, že to je cukr. A kdyby byl cukr černý, tak by se z něho nedaly dělat všelijaké ty pěkné barevné bonbóny a u cukráře by to vypadalo jako u uhlíře.
To je také pravda. Tak je to přece jen dobře uděláno.
