Povídejme si, děti/A o těch, co se neučí
| Povídejme si, děti | ||
| Jak se nevyplácí neposlušnost | A o těch, co se neučí | O té bábě Povídajdě |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | A o těch, co se neučí |
| Autor: | Josef Čapek |
| Zdroj: | Povídejme si, děti. Praha: SNDK, 1959. Str. 61-62 Moravská zemská knihovna v Brně |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
 |
|
To také všechny rozumné děti vědí, že se mají ve škole dobře učit. Jenže všechny děti to nedělají a některé se učí špatně. A také to pak špatně dopadá. Kdo se ničemu nenaučí, nic potom neumí a nikam to ve světě nepřivede. Kdo se ničemu pořádně nenaučí, toho nemohou na světě k ničemu potřebovat a vede se mu pak zle.
To byl jeden takový kluk, ten se tuze špatně učil. Vlastně vůbec se ani neučil a pořád jen zůstával sedět v první třídě. Však on se také jmenoval František Neučil I. tř. Tak ten Neučil, co se neučil, učil se tak špatně, že se vůbec ani nenaučil trochu pořádně psát, ani řeči mateřské, ani počítat. A když ten František Neučil vychodil školu, nikdo ho nechtěl vžiti do učení, protože nic neuměl a k ničemu nebyl. Už byl veliký a rodiče mu zemřeli a teď ho neměl kdo živit. Měl hlad. To by bylo, abych si nenašel nějakou pěknou službu, řekl si; napíšu si taková oznámení, jako jsou v novinách, když někdo hledá práci. Nebudu si vybírat, napíšu, že se nabízím na všechny práce, kdo ví, jakou pěknou službu třeba nedostanu. Tak vzal tabulku papíru, že na to napíše NABÍZÍM SE NA VŠECHNY PRÁCE a že se s ní postaví na náměstí, až bude trh, až někdo přijde a vezme ho do služby. A protože kale psáti neuměl, tak to smolil a smolil, rozmazal to a plno kaněk nadělal, a protože neuměl dobře řeč mateřskou a dělal samé chyby, tak to napsal takhle:
Tak tam stál až do večera, a práci ovšem žádnou nedostal. A byl tak neučený, že ani nevěděl proč.