Poslání a svoboda vědy
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Poslání a svoboda vědy |
| Podtitulek: | President republiky k vysokoškolským profesorům |
| Autor: | Jako celek anonymní; podstatná část: Emil Hácha |
| Zdroj: | Lidové noviny, roč. 46, č. 623. **, str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně |
| Vydáno: | 11. 12. 1938 |
| Licence: |  PD old 70 |
ČTK • Praha 10. prosince
Dnes dopoledne se dostavila na pražský hrad delegace university Karlovy, aby pozdravila presidenta republiky dr. Emila Háchu, který je členem (docentem pro obor srovnávacího práva správního) učitelského sboru university Karlovy, v jeho nynějším úřadě. Delegaci vedl rektor profesor dr. Vilém Funk a tvořili ji děkan fakulty theologické profesor dr. Heger, děkan fakulty právnické profesor dr. Hölzel, děkan fakulty lékařské profesor dr. Laufberger, děkan fakulty filosofické profesor dr. Matějček a děkan fakulty přírodovědecké profesor dr. Křepelka. Akademičtí hodnostáři byli ozdobeni odznaky svých úřadů.
V Matyášově bráně uvítal zástupce university Karlovy odborový přednosta kanceláře presidenta republiky dr. Říha, který je uvedl do zrcadlové síně, v níž se audience konala. Rektor dr. Funk představil panu presidentovi přítomné a pozdravil presidenta republiky proslovem, v němž zejména žádal, aby byl pan president ochráncem svobod a práv naší university, daných v zájmu svobody, vědy a jejího nerušeného vývoje. Pan president odpověděl:
Děkuji vám za vaši návštěvu a vaše laskavá přání k mé volbě a k úspěšnému plnění úkolu presidenta republiky, jemuž jsem se se zdráháním podrobil, když jsem si uvědomil, že jest mou občanskou povinností neztěžovat situaci státu ve chvíli, kdy mohly vzniknout pochybnosti, zda jsme způsobilí vlastního státního života, nedovedeme-li se včas postarat o normální ústavní orgány státu. Tušil jsem velkou obtížnost úkolů, jež na nás doléhají, ale den ode dne jich vidím více a vždy těžší. Náš stát není sice v troskách, ale jest to asi obecné mínění, že musí být přebudován a to co nejdříve. Zmenšil se podstatně životni prostor našeho národa, a to netoliko ztrátou území, ale i tím, že zmenšený prostor musí přijmout i ty naše lidi, kteří ztratili svá působiště. Je jistě spravedlivé, aby bez viny netrpěli více než my ostatní, na něž národní pohroma nedolehla tak bezprostředně. Nezbývá, než abychom se všichni a ve všem uskrovnili. Musíme však dbát toho, aby tím neutrpělo poslání vědy, kterou vy zastupujete a představujete. Věda má nepochybně i úkoly nadnárodní, ale vysoké školy jsou zároveň článkem státního organismu a je proto na nich, aby se přizpůsobily možnostem a nezbytnostem státu, který zase jest povinen chránit svobodu vědy a vědeckého bádání, bez nichž rozvoj vědy nelze si představit. Jsme-li omezeni v prostředcích, musíme s nimi nakládat s rozumnou ekonomií. Jest třeba hospodařit časem i silami, jest třeba zjednodušovat pracovní prostředky a zhušťovat dosavadní výsledky, publikovat věci jen vskutku důležité. Vysoké školy dodávají státu intelektuální dorost, jehož převážná část viděla v minulých letech svůj cíl ve správní službě a ve svobodném povolání.
Nyní vstupuje do popředí péče o zvýšení výroby a o soukromé podnikání. Na vysokých školách bude, aby tuto potřebu nepřezíraly. Zmínil jste se, pane rektore, o obtížných problémech ústavních, jejichž řešení na nás čeká, a o jiných problémech veřejných, pro než bude třeba nalézt správný základ. Bez pomoci odborníků z vašich řad sotva by bylo možno dopracovat se zdárného výsledku. Rád bych, abychom nalezli vhodný způsob, jak získat jejich spolupráci způsobem trvalejším než jest členství ve vládě, jehož doba je závislá na měnivých podmínkách. Spojíme-li se všichni pod starým heslem Salus rei publicae suprema lex (Blaho republiky nejvyšším zákonem), bude-li si každý z nás vědom svého podílu na odpovědnosti za příští našeho národa, doufám, že se nám podaří vyvésti stát z těžkých následků katastrofy.
Děkuji vám ještě jednou za váš pozdravný projev, který je mně zvláště milý, ježto náležím, třeba po řadu let již jen nominálně, do svazku Karlovy university a prosím, abyste můj dík laskavě tlumočili též ostatním členům profesorského sboru. Přeji vám v další práci hodně zdaru.
Po tomto oficiálním aktu usedli akademičtí hodnostáři Karlovy university na presidentovo pozvání s ním k přátelské besedě, která zabrala dlouhou chvíli a při které bylo pojednáno, jak vysoké školy naše a studující mládež jejich přizpůsobit novým potřebám a včlenit do nových poměrů.