Politická abeceda pro Čechy/D
| Politická abeceda pro Čechy Václav Řezníček | ||
| C | D | E |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | D |
| Autor: | Václav Řezníček |
| Zdroj: | ŘEZNÍČEK, Václav. Politická abeceda pro Čechy. Praha : A. Storch syn, 1891. s. 8–16. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Daň viz berně.
Daň z příjmů dělí se na tři třídy. První třída zahrnuje příjmy ze druhů výrobků, které stíženy jsou daní výdělkovou, dále příjmy z hornictví a hutnictví a pak příjmy nájemců. Do druhé třídy spadá příjem z takových prací, které výdělkové dani nepodléhají a dále příjmy z pojišťovacích ústavů: sem náleží služné státních a soukromých úředníků, pense, obročí a příjmy umělců a lékařů. Ve třetí třídu padají mezi jiným také úroky z půjček. V první třídě osvobozeny jsou daně z příjmu živnosti, které do nejnižší živnostní třídy náležejí; osvobození toto však přestává, když táž osoba dvě nebo více zaměstnání provozuje. Ve druhé třídě sproštěny jsou služební příjmy činných důstojníků a příjmy, které 630 zl. ročně nepřesahují. Ve třetí třídě nepodléhá dani z příjmu úrok ze vkladů spořitelních. Daň z příjmu obnáší pro první a třetí třídu 5 procent z příjmu. Ve druhé třídě obnáší při obnosech do 1050 zl. ročně 1 procento, a za každých 1050 zlatých o 1 procento více až do 10 procent. K těmto řádným daním připadá ještě přirážka ve stejné výši, jen nejmenší poplatníci platí pouze 70 procent.
Daň pozemková vybírá se nyní dle zákona z roku 1869. Podklad k výměru tvoří stálý katastr. Daň pozemková vyměřuje se dle čistého výnosu. V Rakousku obnáší 35,607.000 zlatých.
Daň výdělková dělí se ve čtyři hlavní skupiny zaměstnání: 1. výsadní továrny a velkoobchody; 2. obchodní podniky; 3. umění a živnosti, které nejsou obchody; 4. obchody oněch osob, které živnostně služby vykonávají. Osvobozeni jsou rolníci, pomocníci, nádenníci, státní úředníci, lékaři a soukromí učitelé v místech nemajících přes 4000 obyvatelů. Daň tato platí se dvakrát v roce po polovici, jenom podomní obchodníci musí platit na jednou. Dávka obnáší v první skupině pro továrny 42—1575 zl. a pro velkoobchodníky 315—1575 zlatých; ve druhé skupině 105—1050 zl.; ve třetí skupině od nepatrné částky dle místa vyměřené do 315 zl. a ve čtvrté skupině také jsou dávky dle místa rozličné. K původnímu obnosu daně přistupuje přirážka ve stejné výši, od níž jsou osvobozeni jenom nejmenší poplatníci.
Daň ze stavení t. j. domovní rozděluje se v daň z nájemného a v domovní daň třídní. Daně tyto jsou dle míst rozdílné.
Deklarace česká nazývá se osvědčení poslanců českých podané předsednictví sněmu království českého dne 22. srpna 1868. V osvědčení tom vykládá 82 podepsaných poslanců českých politický svůj program, založený na historickém státním právu koruny české a odůvodňují nepřijítí své do nově svolaného sněmu. Pochod myšlenek v deklaraci české jest následovní: Když po rozdělení spojených států rakouských ve dví jednalo se o to, utvořiti vedle státu uherského z ostatních království a zemí před Litavou nový stát, měl se stát koruny české, který nepřestal býti samostatnou osobností státoprávní, státi provincií státu cislajtanského a vstoupiti v jednotu reální s tímto státem, čímž státní právo koruny české skutečně by za své vzalo. Pro nově utvořený stát cislajtanský zřízena říšská rada, ve kteréž národ český jen nedostatečně zastoupen býti může a v níž živlové národu tomuto nepřízniví nepřirozenou většinou vládnou: v uvážení toho nemohou čeští poslanci přijíti ani na sněm český, tím méně pak předsevzíti nějakou volbu do nové rady říšské a odůvodňují toto své počínání v 10 odstavcích, jichž jádro v odstavci 9. vysloveno větou, že „právní poměr království českého k jiným zemím říše a nejvyšší dynastii, vůbec celé státní právo koruny české může se upraviti trvale a pro blaho země i prospěch dynastie bezpečně jediné úmluvou mezi nejjasnějším králem naším a politicko-historickým národem českým, zastoupeným na základě správném a spravedlivém.“ — Deklarant pak slul na prvním místě ten, kdo deklaraci tu podepsal, a pak vůbec každý, kdo se k zásadám v deklaraci vysloveným přiznává.
Delegacemi vykonávají zastupitelstva obou polovicí říše zákonodárné příslušné jim právo pokud jde o společné záležitosti. Delegace říšské rady čítá 60 údů, z nichž třetina bere se ze sněmovny panské a dvě třetiny ze sněmovny poslanecké. Sněmovna panská volí 20 údů delegace nadpoloviční většinou hlasů, 40 údů volí pak absolutní většinou hlasů poslanci a sice z království českého 10, Moravy 4, z Haliče 7, Dolních Rakous 3, Horních Rakous 2, Štyrska 2, Tyrol 2 a z Korutan, Krajiny, Bukoviny, Slezska, Solnohradska, Vorarlberska, Istrie, Gorice, Dalmacie a Terstu po 1. Týmž spůsobem náhradníků volí sněmovna panská 10 a poslanecká 20. Volba delegovaných a jejich náhradníků obnovuje se každý rok. Delegace svolává císař a ustanovuje místo, kde se sejdou a přísluší jim právo přidržovati společné ministerstvo k zodpovídání.
Diety obdrží na zemském sněmu poslanec denně 5 a v říšské radě 10 zl. po dobu trvání zasedání. Mimo to obdrží každý poslanec náhradu útrat na cestu sem a tam a sice 1 zl. za každou míli. Platu toho nemůže se žádný člen sněmovny vzdáti.
Diplom říjnový prohlášen byl 20. října 1860 jako trvalý a neodvolatelný základní zákon státní. Nejpřednější váha jeho spočívala v tom, že o právo zákony dávati, je měniti a rušiti od jeho prohlášení dělí se panovník především se zemskými sněmy a vedle případnosti se říšskou radou. Společné všem královstvím a zemím záležitosti týkající se mince, peněz a úvěru, cla a obchodu, poštovnictví a vojenství náležejí dle něho říšské radě. Provedení diplomu říjnového mělo se státi únorovým patentem.
Domobrana slouží ve válce ku podpoře vojska, válečného námořnictva a zemské obrany. Účelem její jest sesilovati brannou moc říše, a zbavovati ji prácí technické, administrativní a zdravotní povahy a doplňovati vojsko mužstvem i důstojníky. Domobrana podléhá ministerstvu zemské obrany a čítá 24 tříd věku, trvajíc od 19 do 42 let. Dělí pak se ve dvě výzvy, z nichž první zabírá 19 tříd věku a sice od 19 do 37 let a druhá 5 tříd věku od 38 do 42 let věku. Domobranecká třída věku zahrnuje všecky k domobraně povinné muže, kteří se během téhož kalendářního roku narodili. K domobraně jsou povinni všichni zdraví mužové od 19 do 42 let, třebas si i svou službu ve vojště řadovém nebo zemské obraně odbyli. Vedení evidence domobrany připadá nyní především domovským obcím k domobraně povinných. Osvobozeni od domobrany jsou ti, koho tělesní nebo duševní vada od plnění její vylučuje, a pak může býti uděleno již i v míru těm, kdo jsou k obstarávání záležitostí veřejné služby na svých služebních místech nevyhnutelnými. Osobní nebo rodinné poměry od domobranecké služby neosvobozují. Tyroly a Vorarlbersko mají ve příčině domobrany svá dávná zvláštní ustanovení, jež nalézti lze v zákoně ze 6. června 1866 ř. z. č. 90.
Domovní prohlídka předsevzíti se může toliko mocí rozkazu soudcovského, důvody opatřeného. Tento rozkaz budiž těm, jichž se dotýče, dodán buď hned nebo alespoň ve 24 hodinách nejprve příštích. Vzešlo-li by z prodlení nebezpečí, mohou úředníci soudní, úředníci bezpečnostní nebo představení obcí ku potřebě soudnictví trestního také bez rozkazu soudcovského naříditi, aby se v domě prohledávalo. Prohlídku konající buď k tomu zmocněn písemně a zmocnění to jest povinen ukázati tomu, u něhož má prohledávati.
Domovské právo zabezpečuje státním občanům v domovské obci právo neodňatelného pobytu a nárok na chudinské opatření ve případě potřeby. Pak-li se jedna obec s druhou sloučí, tak vztahuje se dřívější domovské právo na obec novou. Každý státní občan musí míti v některé a jenom v jedné obci domovské právo. Domovské právo zjednává se rodem, legitimací, sňatkem (ženské nabývají domovského práva v domovské obci manželově), nastoupením veřejného úřadu a zvláštním přijetím v obecní svazek.
Dunajevský Julian, rytíř, Dr., narodil se 4. července 1822 v Stanislavi. Od r. 1855 byl profesorem hospodářství v Prešpurku, později ve Lvově a v Krakově. Od roku 1870 byl poslancem do zemského sněmu haličského a od r. 1873 do říšské rady za města Bělou, Nový Sandec a Věličku. Od roku 1880 ode dne 26. června byl finančním ministrem v kabinetu Taaffově. Největším jeho odpůrcem byla německo-liberální strana. Úřadu toho sproštěn byl vlastnoručním listem císařovým ze dne 2. února 1891.
Důstojníci zemští. Mimo arcibiskupa pražského, který jest primasem království českého, bylo 13 nejvyšších úředníků zemských a sice: nejvyšší purkrabí, nejvyšší sudí dvorský, nejvyšší maršálek zemský, nejvyšší komoří, president nad appelacemi, nejvyšší kancléř, nejvyšší sudí nad leny, nejvyšší písař zemský, podkomoří zemský, purkrabí kraje Hradeckého, purkrabí Chebský a strážce koruny stavu panského a rytířského. Mimo to jsou tito úřadové v dědičném výsadním držení některých rodů šlechtických v koruně české usedlých tak, že náčelník hlavní linie úřad ten zastává: dědičným hofmistrem zemským jest hrabě Kinský, dědičným číšníkem hrabě Černín, dědičným pokladníkem kníže Lobkovic, dědičným truksasem kníže Kolloredo, komorním nad stříbry starohrabě ze Salmu a Reifferšeidu, dědičným kuchmistrem hrabě Vratislav, dědičným kráječem hrabě Valdštein, dědičným strážcem vrat svob. pán Mladota, dědičným korouhevníkem stavu panského hrabě Chorinský, dědičným korouhevníkem stavu rytířského rytíř Vořikovský z Kundratic. Hodnostáři tito náležejí ke dvořanstvu českého krále.