Pohádky z naší vesnice (Hálek)/Šotek

Pohádky z naší vesnice Vítězslav Hálek
Plukovní tambor	Šotek	Vávra mládek

Údaje o textu
Titulek:	Šotek
Autor:	Vítězslav Hálek
Zdroj:	HÁLEK, Vítězslav. Pohádky z naší vesnice. Praha : Edv. Grégr, 1874. s. 99–101. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1874
Licence:	PD old 70

Přišel k nám šotek nezbedný,
ten dával z konvice pít —
„Žertu mám pramen bezedný,
jen račte na ochuť vzít!“

Byla to vína taková,
kdo pil, vše na sebe řek’,
řekla hned paní sládková:
„Náš tambor velký je rek.“

Rychtářka řekla: „V sobotu
měl farář tuze mne rád,“
pan kaplan mlask’ si v dobrotu,
že dojde na celibát.

Ponocný říkal na sebe:
když troubí u dvora rád,
šafářka kouká do nebe,
má rty jak medový slad.

Řekla hned každá děvice,
kdo sen jí oslazuje,
mládenci vzdychli velice
a mnohý lamentuje.

Řekla též naše paňmáma:
„Mám sladkou na polici,“
pan farář lomil rukama:
„To patří v zpovědnici!“

Byla to ve vsi upřímnost,
kdo nepil, tuze se smál,
rychtář jen jde co vážný host:
„To nesmím trpěti dál!“

Nad šotkem soud se sestavil,
však dříve ochutnal též:
„Lidičky, to je kratochvil,
mám rohy jako ta věž!“

Po návsi běhal celý den
to k dveřím ode dveří:
„Lidičky dobří, pojďte ven,
sic žena neuvěří!“ —

Zašel k nám šotek nezbeda,
už mnohý uplynul čas,
a dnes-li k nám zajde — přeběda!
vše na vlas najde to zas.