Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Resignace pacientova

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Historie ze vsi	Resignace pacientova	Návštěva ve vsi

Údaje o textu
Titulek:	Resignace pacientova
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Častokráte
se mne ptáte,
proč jsem tolik bledý?
Povím vám, ač namáhá to,
celkem vzato.
Dnes však naposledy!

Moh' bych býti
jako kvítí,
nedím-li už více.
Ale běda, lidé zlatí:
všechno hatí
moje tasemnice.

Bozi vědí:
skryta sedí.
Vše je marno, běda.
Dlouholetá moje snaha
nepomahá,
nepomahá věda.

Řeknu více:
tasemnice
není jako druhé.
Lékařům jen vysměje se.
Všechno snese.
Zdraví má tak tuhé.

Vše jsem zkusil,
vše si zhnusil!
Mluvil v zlobě, něze.
Marně člověk ruce spíná.
Medicina
z krku už mu leze.

Doktor jeden
v dumy vpředen
řek' mi s vážnou lící:
„Žití tvého tajný smysl
(- proč jsi zkysl? -)
živit tasemnici!“

Nač se trudím?
Nevypudím
tu, jež sídlí ve mně.
Věčně se mnou jísti bude,
se mnou půjde,
než mne pohřbí země! -

Listopad 1908.