Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Pohádka z naší vesnice

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Dvě písně o podpisu	Pohádka z naší vesnice	*** (Toť historie. Letíš. Planeš.)

Údaje o textu
Titulek:	Pohádka z naší vesnice
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Jde nová vlna novým lidem.
My zašlé soudili jsme s klidem.
Blah jen, kdo dobře počítá.
Drobňoučkých zájmů klad a zápor.
Na půdě leží starý prapor,
věc nepotřebná, odbytá.

Cafourek, který postup řídí,
minulé chyby jasně vidí,
dbá dobře, aby odčinil.
A obžaluje hloupé táty:
za půlstoletí všechny ztráty
ten hloupý prapor zavinil.

Jak škodil nám, je těžko říci.
Za chimérou šli bojovníci
a zahynuli na poušti.
Věc naši těžce poškodili.
Sem tam se zápal ušlechtilý
en passant u nich připouští.

Tak pošetilý synek není.
My stojíme dnes povzneseni:
Fuj, haraburdí ztrouchnilé!
Jde nová vlna novým lidem,
my zašlé soudili jsme s klidem.
Sen jiný máme o síle.

Spojenci základ všeho tvoří.
Se spojenci se staví, boří.
Cafourek k nim se obrací.
Dnes na kuří jim šlápne oko
a zítra v prachu, přehluboko
„Pomozte“, prosí, „Poláci!“

Koncepce jeho geniální
vše svedla půdu na reální.
Boj jeho nebyl ztracený.
Dík vzácné jeho výmluvnosti
dnes víme svojí o slabosti
a krčíme jen rameny.

„To vzali nám.“ „A to nám hrozí.“
Přijde-li to, nuž, bohpomozi!
Snad změní se to přes léto.
Na svoje spoléhati síly,
to dělá člověk pošetilý.
Jsme slabí … Marno … Nejde to."

Dík výmluvnosti jeho vzácné
zápasy uspoří se pracné
a situace udrží.
A ptá-li se kdos, milý brachu,
proč starý prapor leží v prachu,
odpověď přesnou obdrží -:

Koncepce je to geniální
vše svedla půdu na reální.
Boj jeho nebyl ztracený.
Dík vzácné jeho výmluvnosti
dnes víme svojí o slabosti
a krčíme jen rameny.

 *

Krev naši osvěžiti spěje
injekce zdravé beznaděje.
Lezeme kamsi pozpátku.
To čilost chytrých neoklamá.
Chce hladová kus urvat tlama
politického úpadku.

Konkretní politika tato
má mnohý půvab, celkem vzato.
Jej uznej, dobrý diváku!
Vůdcové uvažují dneska:
„Což, odstoupiti kousek Slezska
pro krásné oči Poláků?“

Smí srdce časem prudčej' tlouci.
Sál Němec půjčil v Olomouci.
Zvěst budí úžas krajem jdouc.
Ozlatí všechny deficity
jednoho slůvka půvab skrytý,
vábného slůvka „Olomouc“.

Ó, poeto, svou vezmi lyru,
čas zápěti je písně míru.
Horizont sluncem růžoví.
Též předzvěst příštího je rána
pochala pana Kiliána
a zdvořilosti Bahrovy.

A čtenář žasne, jen se diví.
Co chvíli efekt opojivý!
Jak krásně je v tom divadle!
Lze couvat, pozbývat a ztrácet,
v své uši slyšíš-li se vracet
ty tóny hudby nasladlé.

A krásná je ta líná mdloba
a krásná rozšafná je doba,
jež za nemožným neletí.
Než, vůdcové vy doby nové,
při výchově té kašičkové
jak chcete žádat obětí?

Kde ocitne se v době krisí
lid, jemuž velký cíl je cizí?
Jak zvednout prapor, jenž je v smích?
„Koncepce velká, program smělý.
My situaci udrželi.
Ostatek věc je budoucích!“

Květen 1910.