Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Píseň státnická

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Říkání z politického slovníčku	Píseň státnická	Píseň uklidnění

Údaje o textu
Titulek:	Píseň státnická
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Ohýnek vesele plápolá,
teplo je dnes, jak se patří.
Zpívejte všichni dokola,
zpívejte, sestry a bratři.
Neb v žilách koho česká krev,
ten nade vše rád mívá zpěv,
zní v radosti mu, v bolu.
(Refrén se zpívá spolu.)

To nebyl on,
pan Michl Mohn,
co vyťal mi facku přes líce.
To byla jen jeho pravice.

Včera nám dobře tak nebylo.
Včera jsme chodili plaše.
Dnes, Jaroslave, Jarmilo,
slavíme Mesiáše.
My dobře víme, na mou čest,
kdo Mesiáš ten lidu jest.
Ať vzhůru svět jde, dolů,
refrén se zpívá spolu:

To nebyl on,
pan Michl Mohn,
co vyťal mi facku přes líce.
To byla jen jeho pravice.

Je v rukou božích každý tvor
a mnohdy též to cítí.
Cafourek Véna, junior
kdys dostal značné bití.
Než slze ještě druhu řek'
nebohý mladý Cafourek:
(Bavil tím celou školu!
Refrén se zpívá spolu!)

To nebyl on,
pan Michl Mohn,
co vyťal mi facku přes líce.
To byla jen jeho pravice.

Politik slyšel hošíka,
tak aspoň pověst praví.
Objímá ho, se zaříká:
tys, hochu, tys ten pravý!
Dej, hochu, bůh ti šťastný vzrůst!
Národu třeba je tvých úst,
třeba nám nadati volů,
refrén se zpívá spolu:

To nebyl on,
pan Michl Mohn,
co vyťal mi facku přes líce.
To byla jen jeho pravice.

Na světě byl už mnohý rek,
jenž zavázal lid k díku.
Leč nade všechny Cafourek
nám vede politiku.
Nic nebudí náš nyní stesk,
neb když nás někdo hodně plesk',
od pólu vlasti k pólu
refrén se zpívá spolu:

To nebyl on,
pan Michl Mohn,
co vyťal mi facku přes líce.
To byla jen jeho pravice.

Je to tak pěkná zábava
a nepřivodí krisi.
Ten jeden facky rozdává,
druhý je za to sklízí.
A jestliže kdo zareptá,
Cafourek jemu pošeptá:
Chraň svoji kamizolu!
(Refrén se zpívá spolu:)

To nebyl on,
pan Michl Mohn,
co vyťal mi facku přes líce.
To byla jen jeho pravice.

Září 1908.