Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Místo předmluvy k druhému vydání

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Slovo úvodní k prvému vydání	Místo předmluvy k druhému vydání	Časové sloky

Údaje o textu
Titulek:	Místo předmluvy k druhému vydání „Pohádek z naší vesnice“
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Altdorf

„Chce děcko příval zadržeti strží
a blázen cestu, jíž jde odplata.“
       „Zbabělí“.

Sýčkovu píseň zlověstnou ne darmo
jsem před dávnými lety zníti slyšel.
Nezadrželo děcko příval strží,
ni blázen cestu, jíž šla odplata.
Nezadržely robotárny staré
oddané ruce, hlavy bez paměti.
Co viděl básník, pro co měli posměch,
skutkem se stalo. Tím už není Altdorf,
čím tehdy byl a svět se mnoho změnil
s vesnicí naší. Jakou měl bych radost
moci tak říci, že vše změnilo se!
Čtenáři milý, jakou měl bych radost
moci tak říci hrdě: Bylo. Není.
Jsou jacís’ lidé, my však už to nejsme,
včerejší jsou to a nám cizí lidé.
Jsou jakés’ hříchy, ale naše nejsou,
včerejší jsou to a nám cizí hříchy.
Je jakás slepost, ale naše není.
Včerejší je to a nám cizí slepost.

Čtenáři milý, básníka si kárej.
Rád by to řekl: nemůže, žel, říci.
Ves vsí je starou, lid je starým lidem.
Tvé právo nazvati mne škarohlídem,
jenž zbůhdarma si nechal vsugerovat
jak po dni noc trest po vině že chodí,
že budoucnost se z minulosti rodí,
že nutno staré hříchy vykupovat.
Než básníkovi – promiň mu! – se zdálo,
že změnilo se mnoho a tak málo,
že nutno pracovat až do úpadu dnes,
by lepší pohádky kdys znala lepší ves.

VIKTOR DYK