Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Jaro na vsi

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Strýc Ondřej	Jaro na vsi	Morální historie

Údaje o textu
Titulek:	Jaro na vsi
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Počíná jaro větvemi chvěti,
v rozpuku celá zahrada.
Pod okny venku hrají si děti,
veselá drobná armáda.

Tak volno jako dnes nebylo dlouho.
S úsměvem myslím na mrazy.
Váhavým krokem přicházíš, touho.
I víra tiše přichází.

Bujný je výskot mladého hrdla,
svěží jak píseň skřivana.
A kdyby duše tvá zklamáním ztvrdla,
s důvěrou hledíš do rána.

Určité věty chceš bez smutných: kdyby…
Vyjdi si, brachu, smířit se.
Staly se zločiny, staly se chyby,
dosud však stojí vesnice.

Z minula bolestná vzpomínka šlehla,
ve staré čteš si kronice:
shořela tolikrát, popelem lehla,
a dosud stojí vesnice.

Mor zuřil. Moru zlá byla tu vláda,
odkryla bázlivé pokrytce.
V kronice naší je hanba a zrada.
A dosud žije vesnice.

Zůstala. Vchází do doby nové.
Nezastavíte pochodu.
Nemožných idyl naivní snové,
chcem’ svého lidu obrodu.

Děti si hrají. Zda nezastraší
je zamračení bubáci?
Ves nikdo nezachrání naši
nežli ti drobní vojáci!