Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Invektiva

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Elegie	Invektiva	Sarkastické sloky

Údaje o textu
Titulek:	Invektiva
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Dnes v hlučném kruhu. Zítra sám.
Směji se. Bouřím. Čas tak míjí.
Věř nebo nevěř: já se mám
jak milý Pánbů ve Francii.

Okolo psi se o kost rvou.
Zlé býti cizím mezi všemi.
Věř nebo nevěř: sílu svou
jsem zbytečně dal rodné zemi.

Zem' ssála, ssála po léta
mé vlohy, svěžest, touhu práce.
Věř nebo nevěř: Prokletá!
Čas přišel právě vyrovnat se.

Je na rtech ještě lehký smích.
Propasti též se kvítím kryjí.
Já mstím se v rytmech galantních
jak milý Pánbů ve Francii.

Že vyssála mi mládí, krev,
do jasných snů se smála temně,
šlapala zrní, dbala plev - - :
já proklínám tě, rodná země!

Že's klaněla se bídáctví
a uražená nepomstila,
že trpaslíky reci tví
a trpasličí jejich díla,

že zrodila jsi tlachaly
a lokaje a šarlatány,
shluk parvenuů nekalý
a ideje, jež zašlapány,

geniů hlavy zmáčkla v mžik
brutální, měšťáckou svou rukou -
a jásala, když mozek střík',
jen vzpomínka je strašnou mukou!

Rej vidím zlý a nečistý -
kol umělůstky, krotké plémě!
Chraň svoje karieristy!
Jsou tebe hodní, rodná země!

Na rtech mých ještě lehký smích.
Propasti též se kvítím kryjí.
- Pomstím se v rytmech galantních
jak milý Pánbů ve Francii -