Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Dva sonety listopadové

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Doslov památného dne	Dva sonety listopadové	Ranní říkání

Údaje o textu
Titulek:	Dva sonety listopadové
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

I.

Ozvěna časem ironická
rukama v dálce zatleská.
Hněv davu, bouře a krev lidská.
- Úhrnem směšná groteska.

Výkřiky, pathos, odboj smělý,
jenž končí potom v sotise.
Ti jedni zcela zapomněli,
ti druzí ještě smějí se.

Rodiny chraňte, život, statky!
- Já na dny ony hledím zpátky.
Vraťte se, vraťte, na mžik jen!

Vraťte mi opojení, radost,
vraťte mi blasfemickou mladost!
Jsem rozčarován, roztrpčen!

II.

Iluse chvíle a co chcete?
Střízlivé glossy praznámé.
Je přeci škoda iluse té.
My ani jí už nemáme.

Klam s despektu se pohřbí slovy
a všecko jasné, prosté je.
„Trofeje směšné Quijotovy!“
-- Jaké my máme trofeje? --

Ven z přítmí! Positivní hesla!
Šéfové! Ministerská křesla!
A větší hanba rok co rok!

Dny nové nesou novou bědu.
Že hora nešla k Mohamedu,
k ní Mohamedův míří krok. -

Listopad 1907.