Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Balada o osamělé vedettě

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Age, quod agis	Balada o osamělé vedettě	*** (Evropa se bouří veškera.)

Údaje o textu
Titulek:	Balada o osamělé vedettě
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Na jihu někde v dalekém kraji
vedettu máme na Dunaji.
Ať massy cizácké hrnou se na ni,
ona jim čelí ostrou zbraní.
Dnem nocí na stráži
útoky odráží.
Naduté kupčíky posměchem cuchá
vedetta svatého Ducha.

Více než jindy obzor se chmuří,
více než jindy bouře zuří.
Vojáku, vojáku, povinnost káže,
povinnost osamělé stráže,
čestný to cit:
zůstaň se bít!

Ale osamělá stráž
rozhodla se osvítit kraj náš.
Jezdí a jezdí tu po vlasti nejdražší,
co stokrát říkala, poznovu přednáší,
stokrát je dojatá, stokrát děkuje,
z předu a zadu se ofotografuje.
Sbírá tu obdivy hodné vzpomínek,
kytice přijámá nadšených slečinek,
shovívavost v rozjasněné líci
podpisuje pohlednici.

Slečinka zrakem podpis přelétá
„Na Dunaji osamělá vedetta“.

Říjen 1909.