Poesie (nová řada)/Z jeviště světa/XII
Z jeviště světa Adam Asnyk | ||
XI | XII |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Z jeviště světa |
Podtitulek: | XII |
Autor: | Adam Asnyk |
Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie (nová řada). Praha: J. Otto, 1892. s. 32–33. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Kvapil |
Licence překlad: | PD old 70 |
Já sám jen triumfuji, patře v lůno země,
jež v krvi sotva dýše, v slzách, ve žalobě —
sám krvavý ten rubín ve svém diademě
jsem k svojí slávě zasadil a ku své zdobě.
Já sám jen, strastí, nehod vrhnuv divé sémě
v ten rod, jejž plní neřest, vím, co činím v zlobě,
a mečem zhoubným drtě proklaté to plémě,
svůj vlastní trůn jsem opřel v lidstva šírém hrobě.
Mé dílo skončeno — leč Bůh teď z mračen klínu
zří dolů zrakem otce, s lítostí zří v chmuru,
vždy hotov uchvátit můj lup, plod všech mých činů
mi zničit jedním dechem lásky nekonečné —
již velí… Kletbu vrhám k Němu do lazuru!
— A zase prchat musím do temnosti věčné.