Poesie (nová řada)/Z cesty po Dunajci
Poesie (nová řada) | ||
Verše na cukrátka | Z cesty po Dunajci | Poutníci |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Z cesty po Dunajci |
Autor: | Adam Asnyk |
Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie (nová řada). Praha: J. Otto, 1892. s. 79–81. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Kvapil |
Licence překlad: | PD old 70 |
Již měsíc jasný vodopád zlatí,
protkává stříbrem šumný vln běh,
a pěna, snu jež nezdá se znáti,
zašplíchla lehce o skalný břeh.
Již temné lesy podřimly v dáli,
šeptají noční modlitby chór,
v sen tichý echa dálná se halí,
a v mlhách tonou úpatí hor.
Proud loďku moji kolébá v středu
a rosí pěnou břehy a luh,
nuž plujme v temno, v noci tiš, k předu,
v krajinu divů, mlhy a tuch!
Na moje rámě opři svou hlavu,
k měsíci obrať zářící líc,
a v bledém planouc paprsků hávu
o štěstí zjevu sni dumajíc!
Stopovat budu na tvojí tváři
snů přeletavých prchavou nit,
a budu myslit: „Jak sní, jak září!“
A sám též začnu o tobě snít.
A tak tě sen můj promění divem,
že rozkveteš mi jak bílý květ,
paprsků chvějných v objetí snivém
jenž vržen se mnou ve vidin svět.
A budu myslit tak na půl v snění,
že snů tvých v síti duhové sám
tvé lásky uzřím odlesk a chvění,
jež v zlaté mlze plyne již k nám.
A jestli kdy snad zrádnou by vlnou
proud naši loďku k úskalí sved’,
ty s lící děcka tak bázně plnou
svůj na mne chvějný upři zas hled!
A ke mně blíže nachyl se celá,
bratrské ruky chop se jen zas,
já mníti budu, že jsi se chvěla,
v tůň srdce mého shlédši v ten čas.
A když pak zvolna poplujem dále,
kde líných vod se kolébá pruh,
snad pomním, že mne miluješ stále,
že slza znak je lásky a druh!
Nuž plujme v pěn těch guirlandy, sítě,
jež tříští se tam o prahy skal,
snad ve snu šeptnu, že miluji tě,
že jsem ti srdce na věky dal.
Tak oba v snění spolu a tiši
stesk pijme duše i noci chlad
se slovy na rtech, které jen slyší
duchové vln a lenivý spád.
A znova v zlatém měsíce třpytu
snů květy rvouce v stříbře těch par
shledáme, srdcem sloučeni v skrytu,
že první lásky blaží nás žár.
Až přistanem však na břehu chudém
a zniknou místa čarovných scen,
kde dobrý nocleh, se ptát jen budem —
poznáme v krátce, že to byl sen!