Poesie (nová řada)/Při číši falernského
Poesie (nová řada) | ||
Různé slzy | Při číši falernského | V Tatrách |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Při číši falernského |
Autor: | Adam Asnyk |
Původní titulek: | Pijąc Falerno |
Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie (nová řada). Praha: J. Otto, 1892. s. 86–89. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Kvapil |
Licence překlad: | PD old 70 |
Dosti slz, nač smutným býti,
čas, jíst veselí zas chleba:
krátké je tak jitro žití,
užit ho třeba!
Upřímnost, vím, že mi škodí,
přece však dím, co jde ve rty:
dřív jsem miloval… teď vodí
mne choutky, žerty.
Co jsem rád měl? Paměť s láskou
vrh’ jsem za okno v čas pravý,
radost s upomínek páskou
se v sklence taví.
Dívčí-li to láska, viny
abych potrestal, nechť slyší,
na klín usedl jsem Fryny
s falernským v číši.
* * *
Jestli to… leč pryč už, stíne,
otců dědictví a bědo!
Raděj ty mi věšti, Fryne,
bakchické Credo.
Oltář rozkoše stav k výši,
mějme bezuzdnost a dělnost
zpilých — a snad najdem v číši
i nesmrtelnost.
Žasnouce, v dík nad osudem
půjdem v rajských sklepů sídla,
z sudů věčnosti pít budem
tokajská zřídla.
Touhu teď v to vnebevzetí
bych vzpjal, jíž nic neutiší,
tvé se chýlím ve objetí
s falernským v číši.
* * *
Na hrobech zřím vinic řady,
nuž z těch vinic ku posledku
tepnu lásky zjařím mladý
teď prachem předků.
Život nad smrtí jde smavý,
tak chce bytí kolej stinná:
pijme na hrobaře zdraví,
mně dolij vína!
Kdo lkát nepřestal již cele,
jistě z vlastní viny marné
nemůž’ pít — ni líbat vřele
dívčiny švarné.
Ať se kruší před nebesy,
hotov in aeterno v tiši,
půjdu na pohřeb mu s plesy,
s falernským v číši.
* * *
Kdo mne přerušil? — Ty roje
duchů kdysi znal jsem snící…
Bijí v těžká pouta svoje,
chtí cosi říci…
Pojďte, ať co chce vás trudí,
láskou ohřát se a vínem…
Nejednou, hruď lnouce k hrudi
jsme byli činem!
Teď vy, marné stíny všecky,
chýlíte rty zkrvavělé,
a mne k zemi poutá dětský
smích dívky smělé.
Zpiti klňme hrdlem celým
Prozřetelnost krutou s výší…
Ráno sobě v lebku střelím
s falernským v číši