Poesie (nová řada)/Endymion

Poesie (nová řada)
Achilles a Thetis	Endymion	Z jeviště světa

Údaje o textu
Titulek:	Endymion
Autor:	Adam Asnyk
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie (nová řada). Praha: J. Otto, 1892. s. 21–22. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

Selene bledá v lazurové pláni
k Endymionu, k snící jeho skráni
své rámě sněžné každé noci sklání.

V stříbrné paprsky mu čelo noří,
svůj pozdrav klade na rty jemnou zoří,
věčného klidu polibkem jež hoří.

Pastýře mrtvých stín ten tichý, zašlý,
jenž nebudí se dívky ve náručí,
noc každou mladostí se novou krášlí
a v mlhách růžných do červánků pučí.

A v sklonu čarovném k ní schýlen, září
tou krásou věčnou, jež mu z líce dýše:
dlí v loktech milenky, lne k její tváři,
s ní letí v blaha nekonečné říše.

A štěstím na věky spjat v srdci zpitém,
řetězem lásky spoután věčně nové
jest hrobů legendou, je rajským mythem,
jenž temnosti nám jasní nadsvětové.

Ó! věčnost takou získat sobě snivou
s andělem, jenž v nás žití neprobudí,
leč duši kolébá v snech mlčelivou
a slzami skráň rozpálenou studí:

A strážcem býti hrobů, které lkají
o slzy, lásku, stínem být, v tu dobu
jejž křídla andělská dál nesou k ráji
vždy mezi nicotou a sněním hrobů,

toť hodno druhou věčností si hoře
ji koupit s ducha pohodou, než zvadne,
a za život, jenž z ňader prch’, blíž zoře
vzít nesmrtelnost snů, jež věčně mládne.

Nuž půjdu za tím ničím, vratkým za snem
v objetí dívčím tonout sladkém, krásném,
tajemným žitím v hrob jež plá, kdy zhasnem,

a plna lásky, touhy, nežli skoná,
se ke mně schýlí, nad Endymiona,
a políbením čas mi zavře — ona!