Poesie (Asnyk)/V album
Poesie (Asnyk) | ||
Moc dala jsem ti… | V album | Věčně totéž |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | V album |
Autor: | Adam Asnyk |
Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 93. CBN Polona |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Kvapil |
Licence překlad: | PD old 70 |
Když srdce jsi mi vzala, ať ti slouží
jak hudby nástroj mrtvý, roztříštěný!
Snad vzbudí v něm tvá ruka písně steny
a žití dny jím v nový akkord zdlouží,
jenž, nesen v záři hrobů žaluplnou,
naplní blankyt harmonie vlnou!
Ať mysl tvá ni ruka nechvěje se,
mníc, nadarmo že v bolestech se láme —
naděje, štěstí los ho neoklame,
jitřenka rajská k touze nepovznese:
leč krve své když v rubíny se vnoří,
tu leskem růží ze hřbitovů hoří.
A nechť ta chvíle, která dluhuje mu
tu hrstku nadšení a vzletu, ruchu,
zas přejde titanských pak bojem duchů,
ne almužna jak nebes ubohému —
ať ve sváteční oděje se šaty,
věnčené rukou drsné od Hekaty.
A děsí-li tě zvuk ten, odervaný
z myšlenky poslední, jež v hrobech žije —
zavrhni! ať se v tichý popel vryje,
jak jeseně list vichry k dáli hnaný —
a zrak svůj zastav chvíli na popeli,
a lze-li, věčnosť přesni o anděli!