Poesie (Asnyk)/Jitro v horách
Poesie (Asnyk) | ||
Mořské oko | Jitro v horách | Noc pod Vysokou |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Jitro v horách |
Autor: | Adam Asnyk |
Původní titulek: | Ranek w górach |
Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 8–9. CBN Polona |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Kvapil |
Licence překlad: | PD old 70 |
Vyzlacené sluncem štíty
v nach se noří každou chvílí,
lazur plá, tím jasnem zpitý,
nad korunu skal se chýlí.
Dole háje, spjaté stínem,
v mlhu perlovou se halí,
ve svitu jež ranním siném
zvolna prchá přes úvaly.
Větřík mhu však ptýlí z temna,
ta v roj mráčků rve se bledá,
pavučin jak příze jemná
na římsy hor mlčky sedá.
Pod záclonou její z mraků
svět vždy blíž se dívá mladý,
ze sna budí se, máj v zraku,
jasný, vonný, svěží všady.
Stříbrem vše se leskne, třpytí
pod perletí rosy, tiše
sosny, tráva, kleč i kvítí
balsamickou vůní dýše.
Paprsk do žhava již hoří,
stále hlouběji zrak tane,
divů svět se pne a tvoří
v koruně své zlatem tkané.
Hory z lázně vstaly šeré,
čistým lůnem září mračny,
úběl žuly blesky steré
vrhá ve vzduch ve průzračný.
Každý štít a lom již jásá,
ven se noří v hávu zkvětlém,
slunce v skály život střásá,
sloupení z nich tesá světlem.
Vše jen jiskří se a mění,
zrak vždy vidí tvary jiné,
barev hra i stínů v chvění
v širší stále kruh se vine.
Pěnou stříbrnou zdroj trýská,
po štěrku když šumí, hučí…
Třpyt a žár se vždy víc blýská
modrých jezer ve náručí.
Hle, již zkrásněl proužek lesa —
dol se usmál v květů třísni,
ze salaše echo plesá,
zalétá k nám plachou písní.
Svěžím kobercem luk zvoní
k pastvě jdoucí stáda hbitá —
rozkoš, máj se v duši roní,
štěstí, volnosť srdce vítá.
Hruď se zvedá, šíří, loká
chtivě vzduch, jenž dýchá jarem,
duše prchnouti chce z oka,
nesyta, jen zpilá žárem.
Zdvihá svoje křídla v jasu,
budí se jak ze zakletí
a tu celou světa krásu
ve svou náruč stisknout letí!