Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů v ČSSR
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů v ČSSR |
| Autor: | Augustin Navrátil, kolektiv autorů a signatářů |
| Krátký popis: | politická deklarace |
| Zdroj: | Křesťanské obzory, r. I, 1988, č. 7 |
| Vydáno: | 1985 |
| Licence: |  PD manifesto |
Veřejní činitelé státní i církevní mluvíce o poměru státu a církví, vícekrát konstatovali, že v této oblasti dosud existují otevřené otázky. Je proto spravedlivé a v souladu s naší Ústavou (čl. 29), abychom se jako věřící občané také k nim sami vyjádřili a tak kladně přispěli k jejich řešení.
Ve svých návrzích vycházíme z možnosti, které nám poskytuje naše Ústava, z přijatých helsinských dokumentů a především z dodržování základních zásad v oblasti marx-leninismu v náboženské oblasti, ve kterých se uvádí, (sic) že: „každý musí mít volnost vyznávat jakékoliv náboženství nebo nevyznávat žádné náboženství, že dělat nějaké rozdíly mezi občany, pokud jde o jejich práva v souvislosti s náboženským vyznáním je naprosto nepřípustné, že z oficiálních dokumentů musí být bezpodmínečně odstraněna jakákoliv zmínka a tom či onom vyznání občanů, že církve se musí stát úplně svobodnými, na státní moci nezávislými spolky občanů stejného smýšlení, že jen důsledné splnění těchto požadavků může skoncovat s hanebnou a prokletou minulostí, kdy církev byla v nevolnické závislosti na státu. (Marx-Engels-Lenin: O ateismu, str. 137, nakl. Svoboda 1974) Z těchto uvedených zásad tedy vyplývají i naše návrhy za předpokladu, že stát nebude ani zasahovat, či omezovat oprávněnou náboženskou činnost církve.
Návrhy k nápravě nedostatků a na vytvoření lepších podmínek pro lepší náboženský život:
1. Žádáme, aby stát nezasahoval do výběru a neurčoval počet studentů na teologických fakultách a rovněž aby nezasahoval do výběru vyučujících.
2. Žádáme, aby byl zamezen nezákonný nátlak a zastrašování rodičů a dětí při jejich přihlašování do vyučování náboženství. Přihlášky do náboženství aby se nemusely podávat ve škole, náboženství aby se vyučovalo od 1-9 třídy ZDŠ případně na dalších školách. Aby toto nebylo omezeno jen na prostory školních budov, ale podle potřeby. Dohodou i mimo školy tam, kde pro to jsou podmínky. Aby se vyučovalo hned od začátku školního roku. Počet vyučovacích hodin aby nebyl omezován a závislý na počtu žáků.
3. Žádáme oficiální veřejné písemné prohlášení a také jeho dodržování, že náboženská výchova dětí nesmí být překážkou pro jejich přijetí na studium všech druhů škol, včetně všech středních škol a na vysoké školy pedagogického směru, práva, medicíny a dalších. Z toho důvodů ať se neuvádějí v komplexním hodnocení žáka nejen údaje o náboženském vyznání žáka a jeho rodičů, ale i případná docházka žáka do náboženství a vůbec jakákoliv zmínka o náboženství (SIC) protože každý takový údaj může být zneužit k diskriminaci žáka v podmínkách, kdy oficiální ideologií ve státě je marx-leninismus.
4. Žádáme, aby každé farní společenství mohlo mít legálně farní radu nebo aby jakoukoliv jinou formou mohli být laici nápomocni kněžím, aby kolegiálně pomáhali řešit problémy farnosti a také proto, aby se mohla racionalizovat duchovní správa.
5. Žádáme, aby byla buď přesně vymezena pravomoc církevních tajemníků v tom smyslu, aby bylo zamezeno svévolnému odnímání státního souhlasu z výkonu činnosti duchovních, především za horlivější činnost, zvláště s mládeží. Nejlépe by však bylo, kdyby tato funkce byla zrušena.
6. Žádáme, aby bylo respektováno přání mladých křesťanů pro vstup do řeholních společenství a tato řeholní společenství, aby nebyla žádným způsobem ve své činnosti a existenci omezována.
7. Žádáme o možnost sdružování jak pro dospělé křesťany, tak i pro křesťanskou mládež i mimo kostel ve společenství s knězem.
8. Žádáme umožnění duchovních cvičení (exercicií) pro různé stavy.
9. Žádáme možnost vzájemného styku s křesťanskými organizacemi v celém světě. (KO, s 3)
10. Žádáme možnost vlastního tisku podle skutečných potřeb věřících.
11. Žádáme možnost odebírání zahraniční náboženské literatury podle zájmů a potřeb věřících.
12. Žádáme právo na pořad v rozhlase a televizi po dohodě se sborem ordinářů nebo později s předsedou biskupské konference.
13. Žádáme urychlené a důsledné dokončení rehabilitace nezákonně odsouzených kněží, řeholníků a laiků.
14. Žádáme zamezení diskriminace věřících křesťanů v zaměstnání, především školství.
15. Žádáme zamezení svévolného křížů, kapliček, soch a jiných náboženských a kulturních památek po našich předcích z návsí, cest, měst a jiných míst.
16. Žádáme státní orgány, aby umožnily jmenování nových biskupů, jak tomu je i v jiných socialistických státech.
17. Žádáme odluku církve od státu tak jak v jiných socialistických státech.
18. Žádáme, aby byl vrácen státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti všem kněžím, kterým byl odebrán.
19. Žádáme, aby byla umožněna stavba nových kostelů tam, kde je jich zapotřebí.
20. Žádáme, aby byla povolena služba stálých jáhnů, kteří by byli nápomocni kněžím tam, kde sám kněz na pastoraci nestačí. V jiných zemích, kde není dostatek kněží, je tato praxe běžná.
21. Dodatečně připojené body:
22. Žádáme, aby věřícím občanům byla umožněna účast, ať již samostatně nebo ve společenství i na poutní místa v zahraničí.
23. Žádáme, aby tak jako je využívaným právem marxistů a jiných ateistů kritické hodnocení náboženství a Církve ve svých článcích v časopisech, v neperiodických publikacích i ve veřejném životě, tak aby byla dána stejná možnost křesťanům a jiným občanům, aby i oni ve svých publikacích i ve veřejném životě mohli podrobit kritickému hodnocení učení marx-leninismu.
24. Žádáme, aby bylo zamezeno záměrné rušení Vatikánského rozhlasu v české a slovenské řeči a ostatní vysílání ostatních zahraničních rozhlasových stanic s náboženským obsahem zvláště vysílání mše svaté v české a slovenské řeči. Ujišťujeme, že tyto naše návrhy a podněty vycházejí výlučně z našich potřeb, jak je sami cítíme, z našeho zájmu o normální život v tomto světě, z touhy po pokojné a činorodé práci pro naši společnost, z pocitu odpovědnosti za hodnoty, které pokládáme za svrchované, z úcty ke své víře a k sobě samým.
Doufáme, že nalezneme u představitelů našeho veřejného života, k nimž se přímo i prostřednictvím svých církevních představitelů obracíme s těmito návrhy a podněty pochopení a snahu zajistit nám účinným způsobem vnější podmínky pro rozvoj vnitřního života duchovního a zajištění lepší budoucnosti nás všech.
Směrnicí pro naši aktivitu a společenskou angažovanost je nám encyklika Jana XXIII. Pacem in terris, kde v části páté „Napomenutí a výzvy k věřícím“ ukládá svatý Otec povinnost účastnit se činně veřejného života tak, aby hospodářské, sociální, kulturní a politická zřízení nepřekážela, nýbrž spíše pomáhala lidem jejich zdokonalování a to ať už v řádu přirozeném nebo i nadpřirozeném. (Jan XXIII – Pacem in terris, str. 56, naklad. Vyšehrad, 1969)
Ztotožňujeme se proto také se stanoviskem sv. Otce Jana Pavla II., který ve své encyklice Vykupitel člověka uvádí: „Je proto těžké přijmout třeba i jen z čistě lidského stanoviska, podle něhož pouze ateizmus má občanské právo ve veřejném a společenském životě, zatímco věřící jakoby ze zásady jsou sotva trpěni, a nebo se s nimi jedná jako s občany nižší třídy, či dokonce – ano i to se stalo – jsou zcela zbaveni občanských práv.“ Přesto však z moci svého úřadu se chci jménem věřících celého světa obrátit na ty, na nichž nějakým způsobem závisí organizace veřejného života. Žádám je snažně, aby respektovali práva náboženství a působení církve. Není to prosba o nějakou výsadu, nýbrž o respektování zásadního práva, jehož uplatňování je jedním ze zásadních měřítek opravdového lidského pokroku v každém režimu společnosti, systému či prostředí.“ (Jan Pavel II, Vykupitel člověka)