Po nás ať přijde potopa/Na divou montaň zřel jsem se zápalem

Po nás ať přijde potopa František Gellner
Reflexe	Na divou montaň zřel jsem se zápalem	Vzduchoplavec

Údaje o textu
Titulek:	Na divou montaň zřel jsem se zápalem
Autor:	František Gellner
Zdroj:	GELLNER, František. Po nás ať přijde potopa. Básně. Praha : Nový kult, 1901, s. 15–16. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Můj mladý věk tak do šestnácti roků!
Své nejkrušnější děkuju mu dny,
své msty a nenávisti kalnou stoku,
své nejživější děkuju mu sny.

Chtěl jsem se tehdy státi jenerálem,
ne však se bít ve službách koruny.
Na divou montaň zřel jsem se zápalem
a na nešťastné hochy z kommuny.

Já doufal jsem, že ve vražedných bojích
oběti krásou v plamen vznítím se,
a když pak vzejde zora tužeb mojích
se střelou v prsou s koně sřítím se.

Čas šel. Já zatím staré modly ničil,
hvozd vegetací dávných zžíhal v prach
a bez živného ohně poustevničil
věčného ledu v smutných končinách.

Tam zemřela má sebevíra žalem,
tam resignovat učil se můj cit.
Vím, nestanu se nikdy jenerálem
rakety vzpoury metajícím v lid.

Když v šero rudý kohout zakokrhá,
k snům svého mládí navrátím se zpět.
A budu z těch, jež ruka druhů vrhá
po vykonané práci do šachet.