Po nás ať přijde potopa/Epilog

Po nás ať přijde potopa František Gellner
Náhle se zachvěje má duše	Epilog

Údaje o textu
Titulek:	Epilog
Autor:	František Gellner
Zdroj:	GELLNER, František. Po nás ať přijde potopa. Básně. Praha: Nový kult, 1901, s. 43–44. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Ne, tohle není život, o němž pěly
naděje v představ žhavé orgii.
Čekal jsem vášně, jež by sopkou vřely,
a vysílení, která zabíjí.

Mdlobu a hnus mně láska vstřikla do žil,
lítost, již marně ironizuju.
Svatebních nocí, jež jsem kdysi prožil
v svých předrážděných snech, teď lituju.

Ze srdcí závoj nekles' pod mou rukou,
jen sarkasmy se v slovech zablýskly.
Duše jak psi, jež pro zábavu tlukou,
před cynismem se do tmy přitiskly.

Na místo vzdoru ohněm planoucího
a zvonů v bázni hřmících na poplach
viděl jsem skleslost davu stupidního,
žvýkajícího novinářský tlach.

Z divadel dvorních nuda vyhnala mne,
z promenád žebrající mrzáci.
Z chansonett laxních bída řvala na mne
a z grimass duše, která krvácí.

Doufal jsem v lásku, jež by sopkou vřela,
a v něžnou přízeň duší citlivých,
čekal jsem vzpurná, vzdorovitá čela
a bujných retů rozpustilý smích. — —

Naděje lhavé duši otrávily
a zoufalství se vrhlo na sousto.
Jsem z těch, kterým svět podlamuje síly
a již se zříci ho přec nejsou s to.

Mé srdce divě životu se rouhá,
mé srdce divě život miluje.
Přec mrtvoly snů bolestná má touha
za novou fikcí v běh mne bičuje.