Plamínky/Tanči
Plamínky Jiří Mahen | ||
Ironicky | Tanči | V kavárně |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Tanči |
Autor: | Jiří Mahen |
Zdroj: | MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 44-45 Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | 1907 |
Licence: | PD old 70 |
A ještě tady ta jedna spirála!
Když už ses tolik jich protančit nebála,
nač ještě otálet, nač ještě váhati,
když zmýlená neplatí — ?
Oklamat chtěla-li’s, ošálit, otupit,
pak můžeš jít!
Leč pro ta muka a bolesti smutné
já nebýval bit.
Ruce mi vázali, svědomí klidnili,
po hlučných trzích mou dušičku vodili
občánci moji rozmilí.
Vzpomeň! — Ten útěk, kdy spolu jsme prchli!
Ty — růže ve vlasech s úsměvy rána.
Podzemní práce vášnivých chvílí
jak byla požehnána!
Do větrů bouře jsme vyjeli prudce,
koníček zařehtal hola! tak vesele!
Neviděl, netušil dlouhá jak cesta
v krajině smutně je setmělé…
Neplač, že zahynul. Vím, je ho škoda.
U srdce často zlá bolest hlodá.
Zahynul, zahynul. — Šli jsme pak pěšky.
V západě krvácel mrak deštěm těžký.
Uhnutí na pravo, uhnutí na levo —
čtyřicet spirál jsme protančili,
čtyřicet spirál nemělo konce,
tisíckrát spolu jsme zabloudili —
A ještě tady ta jedinká spirála!
Když už ses tolik jich protančit nebála,
nač ještě otálet, nač ještě váhati,
když zmýlená neplatí — ?
Tanči! Číš plná je na stole u mne.
Přijď ke mně, štěstí mé nerozumné!
Je tvého hříchu více už třeba
než denního chleba!