Plamínky/Pro mou milou

Plamínky Jiří Mahen
Rosa mystica	Pro mou milou	Stará píseň

Údaje o textu
Titulek:	Pro mou milou
Autor:	Jiří Mahen
Zdroj:	MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 58-59 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1907
Licence:	PD old 70

Nad černou brázdou rozoraných polí
jak najednou mi utkvěl celý svět!
Vánočním steskem srdce bolí, bolí,
o tiché smrti vroucně šeptá ret:
Těm, kteří usnuli, sen bych rád svěřil.
Rozuměj, širá má země!
Šťasten, kdo stále jen věřil a věřil — !
— Přijď jednou ke mně!

Nad šedou bouří nebe ztemnělého
jako by tíha kosmu utkvěla.
Je nějak líto štěstí ztraceného,
jež nevzala si ruka nesmělá.
Těm, kteří čekají, sen bych rád svěřil.
Rozuměj, širá má země!
V čekání zřídka kdo na věky věřil!
— Nechoď už ke mně!

Nad slunnou krásou země zaslíbené
cizinec stojím na smrt dojatý.
Do jedněch očí udiveně zírám:
Co chtěla píseň mstivé odplaty?
Těm, kteří milují, sen bych rád svěřil.
Rozuměj, širá má země!
Aby z nich každý každému věřil:
— Přijď přece ke mně!

Nad chladným sněhem široširých plání
jak najednou mi utkvěl celý svět!
Je silnější než smrt mé milování,
a třeba předmět lásky nevidět!
Všem, kteří bloudili, sen bych rád svěřil
Rozuměj, širá má země!
By člověk — zřídka doufal a věřil:
— Přijď brzo ke mně!