Plamínky/Daleko někde

Plamínky Jiří Mahen
Zhořkl chléb	Daleko někde	Finale

Údaje o textu
Titulek:	Daleko někde
Autor:	Jiří Mahen
Zdroj:	MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 12-13 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1907
Licence:	PD old 70

Daleko někde zrají révy —
Však u nás o tom nikdo neví…
 
Den chladný je a tesknou písní
podzimní vítr burácí,
a do kraje se rozeběhli
sentimentální žebráci.

Z nich každý těžký stesk má v očích,
a k tělu paže přimknuty.
Je věru trpko tady platit
životem cizí pokuty — !

Uvadly květy, zvadly růže,
jediná píseň jeseně.
I vlastní slovo chlácholivé
zní nesměle a zmateně.

A krev a krev se bouří, pálí,
však vášeň tu kdo pochopí — ?
Zlekané v temnu mluví hlasy:
Kéž jsme už blízko potopy!

Kostelní zvony rozkvílely
se zbožným přáním spasení:
Jsme všichni lidé bídní, křehcí,
na cestě k nebi ztraceni —

Dítěti v pláči prs svůj dává
matička sešlá tíží let:
Posledním mlékem dnes tě kojím,
hořkosti zbývá v prsou jed.

Milenců štěstí zakrnělo
v hovory nudné zakleté.
Do slávy bajek nesmrtelných
se citát z bible připlete — —

Den chladný je, noc rozčiluje
nádherou nebes, svátých hvězd,
za naši hvězdu odříkává
kněz smutné: Dokonáno jest !

Však srdce moje náhle bije
divokým rytmem života.
Do jiných světů plných květů
se dívá moje Golgota…

Daleko někde zrají révy —
Však u nás o tom nikdo neví…