Plamínky/Ballada

Plamínky Jiří Mahen
Solidarita	Ballada	Říjen

Údaje o textu
Titulek:	Ballada
Autor:	Jiří Mahen
Zdroj:	MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 81-82 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1907
Licence:	PD old 70

Na jeho prsou nikdy neležel
svět v rozmaru a v krotkém nebezpečí.
Dědictví malé po otci jen měl —
to vedle hrubých, neurvalých řečí
   kus chleba — nůž.

Nad jeho hlavou nikdy neplály
snad hvězdy proto, aby potěšily.
Šel život hluše někam do dáli,
a dvě jen věci v tomhle světě zbyly:
   kus chleba — nůž.

Však chléb měl často příchut trpce zlou,
a nůž byl často — ocel hladová.
Šel chudák blátem, pustou temnotou.
Co dneska na svém srdci uschová?
   Kus chleba — nůž.

Hřát horkým tělem chtěl pak tělo cizí,
leč žena dobrá s cesty uhýbala,
a ta, co na všech, na všech polích sklízí
ta ještě dárek nově nový dala:
   kus chleba — nůž!

Let dvacet snášel svoje utrpení,
let třicet kráčel stále bez cíle.
Nevěřil, pro něj že se něco změní.
Co špinavá mu kryla košile?
    Kus chleba — nůž.

Však dozrál. V den, kdy na Golgotě zmíral
ubohý Kristus, žebrák hořce lkal.
Ponejprv slzy bídy s očí stíral.
Ponejprv srdce jemu pobodal —
   nůž — bez chleba…

A přešel rok. Nůž ostřím šedě svítí.
Po spraveďnosti srdce zavzdychá.
Ulicí blázen na večer se řítí
a tato slova hřímá do ticha:
   Buď chléb — či nůž!

Hned roste poplach. Ryk se vzmáhá, vzmáhá.
Zabíti blázna káže potřeba.
Ponejprv lid však blázna zabít váhá.
Výhružně vzduchem mstivé ostří svítí —
   nůž bez chleba…