Pláče mé dítě…
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Pláče mé dítě… |
Autor: | Jiří Orten |
Zdroj: | ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 432–433. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Pláče mé dítě: nepofouká
mi nikdo oči? Jdu už spat.
Slyšelo jsem, že les i louka
i slunce má svůj listopad.
A já mu říkám: počkej, ano,
zavolám vítr, poví ti,
do rána bude opadáno
přemnoho věcí; bez kvítí
sad uschne jako tvoje slzy
a nebe náhle bez barev
se navždy zavře; řekou brzy
poteče krev;
a vy, vy malé,
ztrácíte nejvíc v chvíli té.
Za strastmi lásky neustále
půjdete, až je chytíte.
A tu mi dítě odpovídá:
jsem ospalé. Už skoro spím.
Co říkáš, to mne nezajímá.
A je mi zima. Je mi zima!
Až vstanu, hned si zatopím.
Na svoje srdce vzpomínám si,
jenom když mi v něm zapíchá.
Už nechci plakat, zítra asi
tě vezmu k sobě do ticha.
Jsi tam i nyní: čistý, malý,
můj kamarád a bratr. Běž
a zhasni lampu, oči pálí,
i za tmy se mnou zůstaneš.
29. VI. 1941.